Bůh nestojí na ničí straně, nýbrž používá svůj lid, aby zachránil jeho nepřátele. - archív citátů

Navigace: Tematické texty S SpolečnostKrátké texty, citáty Různé

Různé

Církev už nebude v dohledné době životní formou celé společnosti, už nebude žádný středověk, alespoň ne nějak brzy. Bude to vždycky komplementární hnutí, ne-li protiváha k panujícímu světovému názoru. Zároveň však bude vždycky znovu prokazovat svou nezbytnost a odůvodněnost.


Nadčasovost církve, která na jedné straně znamená slabost - je odmítána, může být i její silou. Možná, že lidé cítí, že proti banální ideologii, která ovládá svět, je zapotřebí opozice a že církev může být právě moderní tím, že je antimoderní, tím, že odporuje tomu, co říkají všichni. Církvi připadá úloha prorockého odporu a musí k tomu také nacházet odvahu. Právě odvaha k pravdě je ve skutečnosti její velkou silou - i když se zpočátku zdá, že spíše škodí, že zbavuje církev obliby a jakoby ji zahání do ghetta.

Nechtěl bych ovšem úkol církve obecně popisovat jako opozici. Vždycky má podstatnou účast na pozitivním budování. Vždycky se bude pokoušet pozitivně spolupůsobit, aby věci dostávaly svou pravou podobu. Nesmí se tedy stáhnout do generální opozice, ale musí velmi přesně vidět, kde je třeba klást odpor a kde musí pomáhat, posilovat a nést; kde musí říci ano, kde ne, aby hájila svou vlastní podstatu.

(Joseph kardinál Ratzinger: Křesťanství na přelomu tisíciletí (otázky kladl Peter Seewald), Portál, Praha 1997, 168)

+

„Masa je souhrn odosobněných bytostí,“ říká Frankl.


Ve společnosti, v níž dospělí ztratili sebeúctu a prostituují se bohu mamonu a bohu sexu, nenachází mladý člověk, „emigrant života“, model chování, který by uspokojil jeho nejhlubší touhy. Mladí mají tolik vitality, že když nemají příležitost tvořit, to je užívat této vitality tvůrčím způsobem, ničí, protože nějak svou energii vybít prostě musí. Proto nejsou epizody vandalismu ve městech, v nynější době ve velkých aglomeracích na denním pořádku, pouze projevem obecné kriminality, nýbrž skrývají vážnější důvody a skutečnosti.

(Eugenio Fizzotti: Být svobodný, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 72)

+

Je důležité mít na paměti, že mezi těžkým a lehkým hříchem rozlišujeme ne snad proto, abychom uklidnili své svědomí, nýbrž abychom je zbystřili. Neměli bychom zapomínat, že nikoli těžké hříchy dělají křesťanský život tak málo přesvědčivým, nýbrž že to jsou právě lehké hříchy, ony každodenní drobné necitelnosti, opomenutí a promeškané příležitosti.

Způsobují, že se pak lidé ptají, jak vlastně křesťanská víra člověka změnila. Pro zpytování svědomí bude tedy nejlepší, nebudeme-li se příliš ptát, zda jde o hřích těžký či lehký, nýbrž položíme-li si prostě otázku, jak se stavíme ke všem malým, větším anebo velice závažným požadavkům, které se na nás kladou. A musíme se vší vážnosti uznat své selhání, bez ohledu na to, zda si myslíme, že jsme se tím od Boha oddělili nebo ne. Existuje také pomalé, málem nepozorovatelné odumírání víry, způsobené množstvím takzvaných lehkých hříchů. Třeba jsme neudělali nikdy nic „hrozného“, ale vyhnuli jsme se požadavkům, které nám víra v našem všedním životě ukládá. Nakonec pak už vůbec nevíme, co víra a život z víry znamenají.

(Otto Hermann Pesch: Základní otázky katolické víry, Vyšehrad, Praha 1997, 83)

+

Pohlíží-li na svět jako přítel a chová-li se k němu přátelsky, bude svět také přátelský k němu. Stane se součástí jeho bytosti. Nastane vnitřní jednota, radost ze sebe navzájem. Dobré chování ke stvoření není dnes už úkolem pro jednotlivce. Se stvořením musí zacházet pečlivě celá společnost, chce-li dobře žít. Betonová obytná sila stupňují vzájemnou agresivitu. Jak lidé zacházejí s přírodou, tak se budou chovat také k sobě navzájem.

(Anselm Grün: Buď dobrý sám k sobě, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 67)

+

Lidstvo, „nemocné na rámus“, jak říkal filosof Kierkegaard, by potřebovalo výbušnou a impozantní postavu Mojžíše: „Ztiš se a slyš, Izraeli!“ (Dt 27,9), slyš hlas svého Boha.
(…)
(…) abychom mohli vyhovět výzvě svatého Augustina: „Vejdi do sebe. Ve vnitřním člověku přebývá pravda.“

(Raniero Cantalamessa, Saverio Gaeta: Dech božského Ducha, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 141)


Témata: Společnost | ano

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 62,1-5 ; Žalm 96; 1 Kor 12,4-11
Jan 2,1-11

Svatba – vysněná událost i obávaný krok. Okamžik, který proměňuje lidský život, protože člověk vstupuje do závazku. Nese mnoho jistot, je životodárný, ale přináší také nemalé starosti. Je radostí, startem nové fáze vlastního života. Svatba předpokládá rodinu, vztah, osobní a intimní společenství. A právě do těchto souvislostí vložil Ježíš podle svatého Jana začátek svého vystoupení. Jako by chtěl ukázat, že jako svatba spojuje a zavazuje, tak příchod Syna člověka dává možnost vstoupit na novou cestu. Něco zcela nového, závazného, ale především životodárného právě tady začíná.

Zdroj: Nedělní liturgie

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí
(16. 1. 2022) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.

Uvedení do neděle 16.1. 2 nvlm C

Uvedení do neděle 16.1. 2 nvlm C
(15. 1. 2022) Došlo víno, i když jsme ho tak poctivě chystali. Udělal jsem něco špatně? Něco jsem zanedbal? Proč tento vztah, dílo,…

Týden modliteb za jednotu křesťanů - smíření křesťanů přesahuje lidské síly...

(14. 1. 2022) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" se slaví každý rok od 18. do 25. ledna (nebo na jižní polokouli kolem…

Etty Hillesum - výročí narození (15. 1. 1914)

(13. 1. 2022) Už uplynulo více než 100 let od narození Ester "Etty" Hillesum. Etty se narodila 15. ledna v roce 1914 v…

Online formační setkání pro kostelníky

Online formační setkání pro kostelníky
(11. 1. 2022) Ve čtvrtek 27. ledna 2022 ve 20:00 se uskuteční on-line on-line formační setkání pro kostelníky a pro všechny, kdo…

Ludvík Armbruster - poutavý dokument k poslechu

(10. 1. 2022) Chybí nám japonská zdvořilost. Naučili jsme se lhát, řekl před smrtí jezuita Armbruster v pořadu Příběhy 20.…

Marie Elekta od Ježíše (1605–1663), svátek 11.1.

(10. 1. 2022) V roce 1656 se konečně přes různé překážky podařilo realizovat založení pražského Karmelu. Zakladatelkou byla matka…

Svátek Křtu Páně

(7. 1. 2022) V neděli po slavnosti Zjevení Páně (6.1.) se slaví svátek Křtu Páně.

Zjevení Páně (6.1.), K+M+B+

(2. 1. 2022) Slavnost Zjevení Páně (epifanie) připomíná zjevení Boží slávy mezi lidmi. Čtení při mši svaté tento den mluví o zjevení…