Různé

V Božím bezpečí

Věřím, že neexistuje žádná mocnější uzdravující síla než vědomí bezpečného útočiště v milosti Otcově, vědomí, že jsem s láskou přijímán nelaskavějším Spasitelem, že se mohu spolehnout na oživující sílu a vedení jeho Svatého Dechu (Ducha). Pomysleme jen, s jakou bezmeznou láskou a uctivostí se Ježíš přibližoval k nemocným, také k hříšníkům, jak jim daroval nezaslouženou zálohu důvěry a přátelství! S tímto pohledem na Ježíše se pokusme pochopit jeho uzdravující divy.

Jak jsem již poznamenal dříve, neumím si je představit jako zázraky, které by rušily přírodní zákony. Spíše se tu probouzejí a soustřeďují všechny tělesně-duchovní síly - a ty jsou zázračným dílem stvořitelského Ducha -, když je zažehne jiskra Ducha, vycházejícího z Ježíše a z Otce. Tak se mohou skryté uzdravující síly uvolnit a nepochopitelně vy- stupňovat.

Většinou tu v pozadí stojí všední a přitom podivuhodně veliká zkušenost lásky, která nám byla darována našimi bližními. V ní a skrze ni je při díle Bůh. "Kde je milosrdenství a láska, tam přebývá Bůh."

Bůh Stvořitel pracuje ve všech věcech, včetně nejnovějších ozařovacích přístrojů. To však je moc jeho lásky, která se citelně a účinně vyjevuje ve zdravých, uzdravujících a lidských vztazích a ve společných i zcela osobních zkušenostech víry.
(Bernhard Häring: Viděl jsem tvé slzy, Vyšehrad, Praha 1996, 80-81)

…

Když jsem se v dubnu 1988 definitivně loučil s Římem, navštívil mě můj lékař se svou ženou. Před rozloučením mi řekl jen: "Vaše uzdravení byl zázrak," jinak nic více.

Přirozeně jsem o tom hodně uvažoval. S chápáním zázraku jako pozastavení platnosti přírodních zákonů si nevím příliš rady. Myslím na určitý typ vrcholných duchovních zážitků, které mohou jako jiskra přeskočit na tělesné a duševní síly. V každém případě jsem si vyvodil jistý důsledek: Vždy a všude děkovat Bohu a skládat v něj všechnu důvěru. Nemáme se především a většinou starat o své zdraví, nýbrž o konání Boží vůle a o příchod jeho království. Pak nám k tomu bude všecko ostatní přidáno.

Nyní mohu ještě jednou říci: Bůh na mě rakovinu neseslal. Ale dal mi světlo a sílu, abych s ní smysluplně žil a smysluplně bojoval proti nemoci.
(Bernhard Häring: Viděl jsem tvé slzy, Vyšehrad, Praha 1996, 73)

+

Ovšem zázraky a podobné jevy mají příliš výjimečný a neobyčejný ráz - setkáváme se s nimi proto velice zřídka. V dnešní době se projevuje kromě toho jakýsi odpor k zázračným jevům, a proto jejich svědectví není vždy přijímáno a většinou vyvolává pochybnosti a nedůvěru. Člověk má dnes větší důvěru ke svědectví, které je vydáváno celým životem nebo dokonce i smrtí : proto svědectví svatosti je dnes mnohem výmluvnější a může současného člověka snáze přivést ke Kristu.
(...)
Na současného člověka - a možná na každého člověka - působí mnohem více „zázrak“ lásky než mimořádné jevy a zázraky. (249)
(...)
Skutečné zázraky si vždy uchovávají jakousi střízlivost a prostotu. Nejsou dílem kouzelníka, který může dělat všechno, co chce; jsou dílem Boha, který chce spasit člověka a uskutečňuje v zázracích nedokonalou předzvěst, náznak a znamení budoucnosti, ke které jsme povoláni. (256)

(Vladimír Boublík: Setkání s Ježíšem, Křesťanská akademie, Řím 1970, 249 a 256)

+

Nuže, zkušenost církve dokazuje, že křesťanská existence, má-li se dostat na vyšší úroveň, prohloubit se a dozrát, musí projít i "temnou nocí" víry, tzn. potřebuje uvěřit přes všechny pochybnosti, které se rozum snaží prosadit. Kdežto ustavičné pachtění za znameními setrvává ve stavu počáteční víry, která nikdy nedospěje.
Také proto papež a biskupové mnohokrát právem varovali charismatická hnutí před přehnaným hledáním zázraků. Upozornění platí pro celé církevní společenství, které dnes projevuje jisté pokušení běhat sem - tam na místa, jež se zdají být epicentry působení Ducha svatého v naší době. Nejzdravější počin je přijmout to, co rozhodne církevní učitelský úřad. Neumenšuje to možnost, že Duch může konat
zázraky, ale je třeba pamatovat, že největším zázrakem je věřit bez zázraků.
(Raniero Cantalamessa, Saverio Gaeta: Dech božského Ducha, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 66-67)

+

Zázraky jsou slovo v činnosti.

(Jean Marie Lustiger: Zvolil som si Boha (otázky kladli Jean-Louis Missika a Dominique Wolton), bez tiráže, 289)

+

Zázrak je tedy zajisté znamením, ale je také a především lekcí: věrohodnost zázraku se pozná podle obsáhlosti poučení, které přináší.
A nakonec - zázrak nespadá do oblasti iracionálna, nýbrž do oblasti rozumu široce rozevřeného duchovním skutečnostem.

(André Frossard: Ptali jste se na Boha, Praha, Portál, 1992, s. 61)

+

Bohužel, naše představy o tom, co je to "zázrak", jsou špatné a neodpovídají Písmu. Myslíme si, že zázrak je nějaké prolomení přírodních zákonitostí. A ono je to spíše intenzívní využití těch přírodních sil k dobru člověka podle Božího plánu. Proto dovedeme tak málo v té obyčejné lidské pomoci poznávat znamení dobroty Boží. A proto uzdravovat nemocné znamená dělat pro ně ty docela obyčejné věci.

(Miloslav Máša: Homilie, Getsemany č.19)

+

Mariino "Nemají víno" lze chápat jako vyčerpání SZ, Ježíš pak dává "nové víno".

(Tomáš Špidlík: Ve službě slova - cyklus B, Olomouc, Matice cyrilometodějská 1992, s.127)

+

Pascal: "Pravý zázrak se pozná podle lásky."

(Yves Congar: Der Heilige Geist, St. Benno-V. Leipzig 1988)