Různé

Jádrem a ohniskem radostné zvěsti ...je spása. Spása je velký Boží dar a neznamená jen osvobození ode všeho, co člověka trápí a utlačuje, nýbrž přináší především osvobození od hříchu a od zlého ducha. Přináší i radost z toho, že my známe Boha a on zná nás, že ho vidíme a necháme se jím vést.
/ Evangelii nuntiandi-9/

+

Boží království a spása jsou klíčovými pojmy Kristova radostného poselství. Každý člověk je může získat jako milost... A současně si je každý musí i vydobýt.
/ Evangelii nuntiandi-10/

+

16.
Slovo "jubileum" v sobě nese radost; radost nejen vnitřní, ale také potěšení, které se projevuje navenek, protože Boží příchod je vnější událost, kterou lze vidět, slyšet i hmatat, jak říká svatý Jan (srov. 1 Jan 1, 1). Je tedy správné projevovat také navenek radost z tohoto příchodu. Znamená to, že se církev raduje ze spásy. Volá všechny k radosti a usiluje o to, aby se vytvořily podmínky, za nichž by mohla spásonosné prostředky sdílet se všemi. Proto v roce 2000 bude velký jubilejní rok.
Sám o sobě bude tento velký jubilejní rok stejný jako předchozí. Zároveň však bude jiný, větší, než byly ostatní roky. Církev dodržuje míru času: hodiny, dny, roky, staletí. Tak postupuje spolu s jednotlivci. Sama zase každému ukazuje, jak se tyto jednotlivé časové úseky naplňují Boží přítomností a jejím spásonosným působením. S tímto na paměti se církev raduje, vzdává díky, prosí o milost a přednáší prosby Pánu dějin a lidského svědomí.

32.
Jubileum je vždy čas zvláštní milosti, "den Hospodinovy přízně": jako takové má - jak jsme řekli výše - radostný charakter. Jubileum roku 2000 chce tedy být velikou modlitbou chvály a díkůvzdání především za dar vtělení Syna Božího a za dar vykoupení, které vykonal. V onom roce znovu stanou křesťané s novým úžasem víry tváří v tvář lásce Otce, který vydal svého Syna, "aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný" (Jan 3, 16). Dále budou s hlubokou vroucností děkovat za dar církve, kterou založil Kristus jako "svátost neboli znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva".14 Jejich díkůvzdání se bude týkat také plodů svatosti, které vyzrály v životě tolika mužů a žen, kteří dokázali v každé historické době bezvýhradně přijmout dar vykoupení.
Radost kteréhokoli jubilea je však především radostí z odpuštění vin, radostí z obrácení. Proto se nám zdá vhodné znovu postavit do popředí to, co bylo tématem synodu biskupů v roce 1984, to je pokání a smíření.15 Tento synod měl v dějinách pokoncilní církve nesmírný význam. Znovu se totiž zabýval stále živou otázkou obrácení ("metanoia"), které je prvotní podmínkou pro smíření jak jednotlivců, tak celých společenství s Bohem.
/ Tertio millennio adveniente/

+

"Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu"
(Gaudium et spes,1)