Různé

(Ucelené pojednání o Božím Slovu je v Katechismu katolické církve: §101 - 141).

80
"Posvátná tradice a Písmo svaté jsou tedy ve vzájemném těsném spojení a sdílení. Obojí vyvěrá z téhož božského pramene, splývá jaksi vjedno a směřuje k témuž cíli."47 Jedno i druhé zpřítomňuje v církvi tajemství Krista a činí je plodným, neboť on slíbil, že zůstane se svými "po všechny dny až do konce světa" (Mt 28,20).

dva rozdílné způsoby předávání
81
"Písmo svaté je totiž Boží řeč písemně zaznamenaná z vnuknutí Ducha svatého."
Co se týká posvátné tradice, ta "předává Boží slovo, které svěřil Kristus Pán a Duch svatý apoštolům, bez porušení jejich nástupcům, aby je osvěcováni Duchem pravdy ve svém hlásání věrně uchovávali, vykládali a šířili".

82
"A to je důvod, proč církev nečerpá svou jistotu o všem, co bylo zjeveno, pouze z Písma svatého. Proto se má obojí přijímat a ctít se stejnou láskou a vážností."48

101
Bůh, aby se lidem zjevil, hovoří k nim v blahosklonnosti své dobroty lidskými slovy: "Boží slova totiž, vyjádřená lidskými jazyky, se připodobnila lidské mluvě, jako se kdysi Slovo věčného Otce stalo podobným lidem, když na sebe vzalo lidské tělo."68

102
Bůh ve všech slovech Písma svatého nevyslovuje nic jiného, než jen jedno Slovo, své jediné Slovo, v němž se sděluje naprosto celý.69
"Uvědomte si, že je to jedno a totéž Slovo, které se rozprostírá po celém Písmu svatém a že je to totéž Slovo, které zaznívá v ústech všech svatých spisovatelů; to Slovo, které, poněvadž bylo na počátku Bůh u Boha, nemá zapotřebí slabik, protože nepodléhá času." (Sv. Augustin)

103
Proto církev měla vždy v úctě Boží Písmo, jako má v úctě samo tělo Páně. Neustále totiž podává věřícím chléb života, který bere ze stolu jak Božího slova, tak Kristova těla.71

104
Církev neustále nachází v Písmu svatém svou potravu a svou sílu: 72 vždyť v něm nepřijímá jen pouhé lidské slovo, ale Boží slovo, jímž skutečně je.73 "V posvátných knihách totiž Otec, jenž je na nebesích, s láskou vychází vstříc svým dětem a rozmlouvá s nimi."74

106
Bůh inspiroval lidské autory posvátných knih. "K sepsání posvátných knih si však Bůh vybral lidi a použil jich s jejich schopnostmi a silami, působil v nich a skrze ně, aby jako praví autoři zapsali všechno to a pouze to, co on chtěl."76

107
Inspirované knihy učí pravdě. "Protože tedy všechno, co tvrdí inspirovaní autoři neboli svatopisci, se musí považovat za tvrzení Ducha svatého, je třeba uznat, že knihy Písma svatého učí spolehlivě, věrně a bez omylu pravdu, kterou chtěl mít Bůh zaznamenanou v Písmě svatém pro naši spásu."

108
Nicméně křesťanská víra není "náboženství knihy". Křesťanství je náboženstvím Božího "Slova", "ne slova psaného a němého, nýbrž Slova vtěleného a živého".78 Aby slova nezůstávala mrtvou literou, je nezbytné, aby Kristus, věčné Slovo živého Boha, nám skrze Ducha svatého "otevřel mysl, abychom rozuměli Písmu" (Lk 24,45).

124
"Boží slovo, které je Boží silou k spáse pro každého věřícího, je vynikajícím způsobem podáno a projevuje svou sílu v knihách Nového zákona."98 Tyto knihy nám podávají definitivní pravdu Božího zjevení. Jejich ústředním námětem je Ježíš Kristus, vtělený Boží Syn, jeho skutky, jeho učení, jeho utrpení a jeho oslavení, a také počátky jeho církve pod vedením Ducha svatého.99

133
Církev "naléhavě a důrazně vybízí také všechny věřící, aby častým čtením Písma svatého získali `nesmírně cenné poznání Ježíše Krista' (Flp 3,8). `Vždyť neznat Písmo znamená neznat Krista' (Sv. Jeroným)."

137
Výklad inspirovaných knih Písma musí především soustředit pozornost na to, co chce Bůh prostřednictvím svatých autorů (či svatopisců) zjevit k naší spáse. "Co je dílem Ducha, nelze plně chápat leč pod vlivem Ducha."

457
Slovo se stalo tělem,aby nás spasilo tím, že nás smíří s Bohem...

458
Slovo se stalo tělem, abychom tak poznali Boží lásku...

459
Slovo se stalo tělem, aby bylo naším vzorem svatosti:...

460
Slovo se stalo tělem, abychom měli "účast na božské přirozenosti" (2 Petr 1,4)...

2653
Církev "naléhavě a důrazně vybízí všechny věřící... aby častým čtením Písma svatého získali `nesmírně cenné poznání Ježíše Krista'... Četba Písma svatého má být provázena modlitbou, aby se stala rozhovorem mezi Bohem a člověkem. Neboť `jeho oslovujeme, když se modlíme; jemu nasloucháme, když čteme božské výroky'."3

2659
Učíme se modlit v určitých chvílích, když nasloucháme slovu Páně a když se účastníme jeho velikonočního tajemství; ale je to v každé chvíli, ve každodenních událostech, kdy je nám dáván Duch, aby dal vytrysknout modlitbě. Ježíšovo učení o modlitbě k našemu Otci je v téže linii jako učení o Boží prozřetelnosti:7 čas je v rukou Otce; setkáváme se s ním v přítomnosti: ne včera, ani zítra, ale dnes: "Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: `Nezatvrzujte svá srdce'" (Ž 95,8).

2662
Prameny modlitby jsou: Boží slovo, liturgie církve, ctnosti víry, naděje a lásky.