Různé citáty k tématu povolání

Historie mého kněžského povolání? Tu zná především Bůh. Ve své nejhlubší podstatě je každé kněžské povolání velkým tajemstvím, je to dar, který člověka nekonečně přesahuje. Každý z nás kněží to zřetelně zakouší po celý život. Tváří v tvář velikosti tohoto daru cítíme, jak ho nejsme hodni.
…

Povolaný ke svatosti

Protože je kněz ve stálém styku s Boží svatostí, musí se stát svatým. Sama jeho služba ho vede k volbě života inspirovaného evangelijním radikalismem, což vysvětluje, jak je pro jeho život nutný duch evangelijních rad: čistoty, chudoby a poslušnosti. V této souvislosti také kněz chápe specifickou potřebu celibátu. Odtud zvláštní potřeba modlitby v jeho životě: modlitby, která pramení z Boží svatosti a která je zároveň odpovědí této svatosti. Jednou jsem napsal: „Modlitba utváří kněze a kněz se utváří modlitbou.“ Ano, kněz musí být především mužem modlitby, musí být přesvědčen, že čas věnovaný důvěrnému setkání s Bohem je nejlépe využitý čas, protože prospívá nejen jemu, nýbrž i jeho apoštolské práci.

Mluví-li 2. vatikánský koncil o všeobecném povolání ke svatosti, u kněze je třeba hovořit o zvláštním povolání ke svatosti. Kristus potřebuje svaté kněze! Dnešní svět volá po svatých kněžích! Pouze svatý kněz se ve stále více sekularizovaném světě může stát průzračným svědkem Krista a jeho evangelia. Jen takový kněz se může stát vůdcem lidí a učitelem na cestě ke svatosti. Lidé, a zvláště mladí lidé, takového vůdce očekávají. Kněz může být vůdcem a učitelem natolik, nakolik se stane opravdovým svědkem.

(Jan Pavel II.: Dar a tajemství, Nové město, Praha 1997)

+

Každý z nás je volán. Ne my jsme vyvolili svůj život. My jsme do něj byli vyvoleni. A Ten, kdo nás vyvolil, Ten ví, čeho jsme schopni. A Ten nám svěřuje dílo, na které máme. No dobře, ale jak já to poznám`? Skoro bych řekl, tehdy, když si myslím, že se k tomu nehodím. Protože si nezakládám na sobě. Ale na tom, že jsem do něčeho byl vražen, a to mám teď dělat.

(Jiří Reinsberg: Probíhejte Jeruzalém a sviťte, Česká křesťanská akademie, Praha 1997, 82)

+

Jako u povolání k manželství, je i zde zapotřebí naslouchat hlasu Krista, který volá. Proto se musí zařídit, aby se mladí lidé mohli alespoň jednou vážně setkat s Kristem a "podívat se mu do očí", protože všechna povolání apoštolů začala takto. V Kristově pohledu postřehli volání, na které svobodně odpověděli. Tento způsob nemůže ani dnes nic nahradit.

Toto předpokládá silné momenty modlitby a potřebuje to pravé svědky: osoby schopné zprostředkovat Kristův pohled, které by nemluvily abstraktně o kráse kněžství, ale nechávaly je zahlédnout v jeho kořeni: v Kristu, který volá.

(Raniero Cantalamessa, Saverio Gaeta: Dech božského Ducha, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 98-99)

+

Tak jako Maria, by měl vlastně každý křesťan kráčet pravou cestou, kterou pro něj určil Bůh, s chválou a velebením poté, co vyslovil zásadní souhlas s tím, co s ním Bůh zamýšlí.

(Meinrad Gyr SJ: Obnovte se v Duchu, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 75)

+

Stávat se osobností znamená umět si odřeknout některé zkušenosti, a tak hlouběji prožívat hodnoty spojené s naplňováním vlastního poslání. Rozhodneme-li se jednou, čím chceme být a co chceme dělat, musíme své zážitky pečlivě vybírat, hledat ty, které naše směřování k cíli podporují, a zamítat ty, které nás od cíle odvádějí
Důvod k životu! Důvod k umírání

(John Powell: Láska bez podmínek, Portál, Praha 1994, 32)

+

"Proč ještě nejste svatí?, proč ještě nejste u cíle, vždyť se denně modlíte, každý rok máte exercicie, často slavíte bohoslužby.." ..."Protože jste se ještě neobrátili!" Druhý vatikánský koncil nám říká, že všichni křesťané jsou povolání ke svatosti. A být povolán znamená být také k tomu uschopněn. Všichni křesťané jsou povoláni a zavázáni k uskutečňování svatosti a dokonalosti ve shodě se svým stavem. (LG 42)... Zavázán mohu být jen k tomu, co je pro mě možné... Cílem života je svatost. K té Kristus může dovést každého jeho cestou. To je také smyslem následování Ježíše Krista, který svám povoláním zasahuje srdce každého jednotlivě, osobně.

(Hans Buob: Růst... cesta obrácení, str. 82, 79)