Různé citáty různých autorů k tématu: vytrvalost

Kdo má před sebou dlouhou cestu,
nemá utíkat.
(Každého dne nový den, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1995, 171)

...

Nezačínej přestávat. Nepřestávej začínat.
/Přísloví/
(Každého dne nový den, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1995, 64)

+

Když se Mistra ptali, zda ho nikdy neskličovalo to, jak málo plodů zjevně přinášelo jeho úsilí, vyprávěl příběh o hlemýždi, který jednoho chladného větrného dne na sklonku jara začal lézt na třešeň.

Vrabci na sousedním stromě se na jeho účet ohromně bavili. Posléze to jeden nevydržel a řekl: "Hej, hlupáku, copak nevíš, že na tom , stromě žádné třešně nejsou?"

Ten malý chlapík - aniž by se zastavoval - odpověděl: "No, až se dostanu nahoru, tak tam budou."
(Anthony de Melo: Minutové nesmysly, Cesta, Brno 1995, 83)

+

III. První pád pod křížem
Kříž je přetěžký a nohy už nemohou.
Patří k našemu kříži i to, že nám nestačí síly?
Jednou povolí vůle,
potom zase víra,
potom odvaha.
No - a kolena...
Odtehdy, co padl Ježíš pod křížem -
odtehdy vím,
že k tíze Kristova i našich křížů patří i to,
že pod ním klesáme.
Odtehdy vím,
že tragedií není padnout.
Tragedií je padnout - a už nevstat.
Zachraň mě, Bože, od pádu,
z kterého bych se už nikdy nezdvihl.
(Jozef Porubčan SJ: S Ježišom Kristom krížovou cestou i cestou slávy, Dobrá kniha 1995, 38)

+

Po celé večery jsme v malých skupinkách seděli, rozmlouvali a budovali most naděje a vzpomínek do budoucnosti, která svitne i pro nás, když projdeme tímto tunelem. Jen se nevzdávat, nepodlehnout pesimismu, ani nabízené vidině svobody za cenu zrady.

(Anton Srholec: Svetlo z hlbín jáchymovských lágrov, KON-PRESS, Bratislava 1991, 124)

…
V tomto prostředí nemáme nic moudřejšího než trpělivě snášet všechny námahy každodenního života, pohrdání pronásledovatelů a nespravedlnost, která se nás denně dotýká. Oni tvou službu přijmou, jsou rádi, že je možno se na tebe spolehnout, ale o Kristu jim moc nevyprávěj. Nepřejí si to. (...) Na teologické problémy nemají a ty jim nevnucuj odpovědi na otázky, které ti nepoloží. (125)
(...)
- Začínám objevovat biblické myšlení, - začínám na novou notu.
- A co to je?
- To je řeč o člověku, o životě a účasti na životě, o tom, že Bůh se přece jen stará o člověka. Ježíš neměl v ruce katechizmus, bibli ani teologii. On jednoduše žil s lidmi, poslouchal je, a když potřebovali, pomáhal jim. Je lepší nechat působit Boha a věřit, že on může použít jen naši přítomnost v tomto prostředí jako svědectví o jeho lásce. Oni se nad tím zamýšlejí a roste to v nich. Myslím, že naši misionáři též příliš neřeční. Často neznají ani řeč svých posluchačů. Stavějí nemocnice, školy, kostely, starají se o lidi a žijí s nimi. Toto tady je ideální misijní stanice, o které se ti ani nezdálo.

(Anton Srholec: Svetlo z hlbín jáchymovských lágrov, KON-PRESS, Bratislava 1991, 125-26)

+


Tím, že jsme byli vrženi do zcela jiného světa, vyvstal úkol zachovat kontinuitu v další cestě. 0 to jsem se pokoušel. Bude-li se to v pozdějším dějinném vývoji jevit i potom jako klíčové postavení, musíme nechat otevřeno. Vidíme přirozeně velké převraty své vlastní doby, ale zůstávají nám skryty širší perspektivy, které přijdou. Myslím, že mi příslušelo, abych zachovával kontinuitu, nesl ji dále a zároveň ji vnášel do stále více se zrychlujících dějin. (81)
(...)
Nepopírám, že v mém životě došlo k vývoji a změnám, ale trvám na tom, že je to vývoj a změna v zásadní identitě. Že právě tím, že jsem se měnil, jsem se snažil zůstat věrný tomu, o co mi šlo. V tom dávám za pravdu kardinálu Newmanovi, který říká, že žít znamená se měnit, a kdo plně žil, je také schopen se měnit. (82)

(Joseph kardinál Ratzinger: Křesťanství na přelomu tisíciletí (otázky kladl Peter Seewald), Portál, Praha 1997, 81-82)

+

Netrpělivost kazí vše: Člověk má sice klíč od ráje, ale ve spěchu života nenajde klíčovou dírku.
Trpělivost znamená: být bdělý, abych mohl v opravdu rozhodujícím okamžiku uchopit drahocenné dobro.

(Michael Schneider: Das neue leben, Freiburg Herder 1987, s. 23O) (230)