Duch svatý uzdravuje ze stresu a z rutiny  Stres a nuda jsou v podstatě rezignací.  - archív citátů

Navigace: Tematické texty N NemocDelší texty Satanova moc (Tomáš Špidlík)

Satanova moc (Tomáš Špidlík)

Četlo se evangelium o člověku, který byl posedlý zlým duchem. Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi z něho!“ Nečistý duch jím zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel (Mk 1,21-28).

Dnešní lidé si s těmito texty často nevědí rady. Racionalisté naopak tvrdí, že jim to nedělá potíže. Tehdejší doba, říkají, připisovala každou nemoc ďáblům. Vymítnout ďábla tedy znamená totéž jako uzdravit nemocného. Mnohé texty to i naznačují. Stará východní náboženství připisovala všechno zlo nějakým živým bytostem. V Babylóně se praktikoval exorcismus, vymýtání ďáblů při mnoha okolnostech: v nemocích, při nepohodách, při přírodních pohromách. Moc zlých duchů se viděla ve všem, co maří zdraví, práci a pohodu lidského života. Není tedy divu, že tento způsob mluvy pronikl i do Bible.

Toto vysvětlení se zdá rozumným, bohužel až příliš rozumným. Těžko se dá uplatnit při všech vypravováních evangelia, nechceme-li úplně vyprázdnit jejich smysl. Kromě toho se vzdaluje od základního postoje Bible. Ta nemá v úmyslu prostě konstatovat, že zlo existuje, že jsou nemoci a pohromy, ale hledá jejich hlubší příčinu za oponou viditelného světa.

O démonech tedy mluví Písmo často. Musíme připustit, že je tu jistý vývoj. Na počátku se skutečně používá mluvy známé z okolních náboženství té doby a výrazy jsou dost primitivní. Ale zjevení zla roste ponenáhlu jako protějšek opačného pólu: rostoucí poznání dobra, zjevení Boha. Byla-li na počátku řeč o mnoha zlých démonech, ku konci se jakoby ztotožňují s jedním velkým, který má jméno Satan a vystupuje jako hlavní odpůrce Krista a jeho díla.

Právem si tedy položíme otázku: Je tento Satan skutečná osoba, nebo tu jde jenom o personifikaci všeho zla? Takové personifikace jsou ve všech mytologiích. Řecký Zeus nebo slovanský Perun je zosobnění přírodní síly, která poleká člověka v blesku a hromu, ve vodníkovi se vidí záludná přitažlivost vody apod.

I toto vysvětlení se zdá přijatelné. Ale musíme si dát dobře pozor na to, jaké z něho plynou důsledky. Prostou mluvou bychom to asi vyjádřili takto. Perun sice neexistuje, ale existují blesky a hromy, těch se musíme bát a nevystavovat se nebezpečí v bouři. Podobně by se dalo říci: Nebojte se ďáblů, ale bojte se zla! To skutečně ve světě je a má hrozné následky.

A přece má toto rozumné řešení vážnou potíž. Všecko, co existuje stvořil Bůh a první kapitola Genese to výslovně u všeho poznamenává, že je to dobré. Kdyby existovalo zlo jenom samo o sobě, pak bychom obvinili Stvořitele, že je on přivedl na svět. To ovšem nemůže být. Na světě je zlo, protože tu jsou zlé osoby, které se samy dobrovolně zlými staly. Jsou to zlí lidé, ale Písmo mluví i o zlém duchu, Satanu. Jeho osobu si ovšem není radno představovat příliš lidsky, jinak by z toho vyšla maškarní fantazie. Rozhodně to však není nějaká slepá síla. Boj mezi dobrem a zlem se děje jenom tam, kde je svoboda.

Nějak i však přece jenom musíme moc zlého ducha ve světě představit. Klíč k tomu je tradiční slovo „sugesce“. Je to vliv, kterým označujeme vliv jedné osoby na druhou. Někdy bývá i velmi silný. Nebezpečné jsou zvláště tzv. masové sugesce, kterých užívají diktátoři, říká se jim případným slovem „svůdci lidu“. Krajní stupeň takového vlivu je hypnóza. Někdy se dostane do takového vlivu druhé osoby, že ztratí všechnu kontrolu nad sebou a dělá to, co mu druhý sugeruje. Tyto vlivy mohou být k dobrému i ke zlému. Přesahují však i hranice styků viditelných.

To, čemu se říká posedlost zlým duchem, si tedy vysvětlujeme jako jistý druh hypnózy. Takoví lidé si nejsou vědomi toho, co dělají, mluví to, čemu sami nerozumějí. Hřeší, když klejí a spílají Bohu? Pochopitelně ne, protože jednají nedobrovolně. Když jsou uzdraveni, obyčejně si vůbec nevzpomínají na to, co se v době posedlosti dělo. Je takových případů mnoho? Jak je rozeznat od nemocí? Je potřeba velmi zdravého úsudku a duchovní zkušenosti. Církev nedovoluje, aby se posuzovaly tyto případy lehkovážně. Proto jsou i modlitby exorcismu, veřejné vymítání zlého duch, značně rezervovány.

Z druhé strany si však nesmíme myslet, že je vliv Satana omezen jenom na takové případy. Je to opačná strana působení Božího. Bůh není činný jenom v zázracích, ale ve všem, co je dobré. Je naopak vliv jeho nepřítele ve všem, co je zlé. Světci, kteří měli lepší vhled do tajemství spásy, dosvědčují, že je vliv zlého ducha ve světě veliký. Ale také si jsou vědomí, že je i velká moc dobra v boji o vládu nad světem. Zvláštní moc připisovali modlitbě žalmů. Každý z nich je jakoby exorcismem, který očišťuje svět od moci zlého. Proto se modlívali žalmy i v noci, v době temnoty, která je obraz těch, kdo odpírají Kristovu světlu.

Za oponou viditelného světa se tedy vede neviditelný boj Krista a jeho odpůrce. My pak v tom máme účast. S Kristem připravujeme vítězství a s ním se cítíme silní, abychom přemohli všechny nástrahy. Velké národy se nebojí napadení od jiných slabších. Tak se ani světci nebáli veliké moci zla ve světě. Mají totiž za sebou toho, kdo už je potřel.



***

Se svolením převzato z: webu české sekce Vatikánského rozhlasu

Vysíláno 4. října 2002



Témata: Nemoc

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 2,1-11; Žalm Žl 104,1ab+24ac.29bc-30.31+34; 1 Kor 12,3b-7.12-13
Jan 20,19-23

Dnešní den můžeme považovat za oslavu vrcholného obdarování těch, kdo v Krista uvěřili. Duch svatý byl dán a je dáván, Bůh trvale uskutečňuje to, co slíbil. Tváří v tvář světu bude církev vždy slabá politickou, ekonomickou a jakoukoliv jinou světskou silou, ale může být silná Duchem, který v ní chce působit. Síla Ducha ovšem nepřemáhá především ty, kdo chtějí církvi škodit, ale hřích, který napadá jak křesťany, tak všechny ostatní. Zatímco lidé jsou někdy silní proti svým protivníkům, tedy jedni proti druhým, Bůh je silný vůči hříchu v nás. Nepřemáhá ho ovšem likvidací protivníka, ale odpuštěním. A pozemšťanu se tento způsob mnohdy zdá být velmi slabý. Proto potřebuje i věřící člověk nejednou obrácení k pravdě evangelia, aby toužil víc po odpouštějící moci Boží než po lidských vítězstvích.

Zdroj: Nedělní liturgie

Letnice, Svatodušní svátky

(24. 5. 2026) Bez Ducha svatého by bylo křesťanství jen hřbitovem. Letnice se slaví padesátý den po Velikonocích a 10 dnů po svátku…

P. Richard Henkes (* 26.5.1900) - divadelní hra VYBOJOVÁNO

(24. 5. 2026) P. Richard Henkes byl německý kněz, který za druhé světové války působil i na (dnešním) území České republiky. Za své…

26. KVĚTNA - SV. FILIP NERI

(24. 5. 2026) Filip Neri se narodil dne 21. července roku 1515 ve Florencii v rodině Františka a Lukrecie z Mosciana. O jeho dětství…

Noc kostelů - datum

Noc kostelů - datum
(22. 5. 2026) Základní informace o Noci kostelů.

Den modliteb za církev v Číně (24.5.)

(22. 5. 2026) Prosby za dar vytrvalosti pro bratry a sestry v Číně...

Emil Kapaun - kněz s černou páskou přes oko (+ 23. 5. 1951)

Emil Kapaun - kněz s černou páskou přes oko  (+ 23. 5. 1951)
(22. 5. 2026) Emil Kapaun byl americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce…