Sebemenší minulá událost nás určitým způsobem zformovala a navždy poznamenala (Henri Boulad)

Každý z nás by měl pravidelně konat tuto pouť ke kořenům, návrat k místům svého dětství, ne-li fyzicky, tak alespoň prostřednictvím fotografií, dopisů, vzpomínek. ...

Člověk je svou minulostí. Já jsem má minulost. Má nynější bytost je to, co ze mne léta pomalu vytvořila. Jsem strom se soustřednými kruhy, kam každý rok přial svou stopu, svou stopu do mé podstaty. Jsem ona pyramida, jejíž vrstvy šly jedna po druhé, výsledek mého útlého dětství, výchovy, rodiny, přátel, školy, mé řeholní formace, mých cest... To vše vykrystalizovalo kolem té drobné bytosti, totiž mne, to vše mě utvořilo, udělalo, vytvořilo. Má bytost je má minulost, já jsem moje minulost, proto ta minulost nepomíjí.

Sebemenší minulá událost nás určitým způsobem zformovala, navždy poznamenala, proto tvoří část naší věčnosti. Budeme vždy tím, co jsme byli, co jsme prožili, co jsme procítili. A to vše bude jednoho dne živé, věčně živé. (1O5) ...

...Uvažujte kamínek, pouhý kamínek, který existuje miliardy let a nerozloží se, je možné, aby to, co je nekonečně bohatší, nekonečně důležitější než kamínek, mohlo jednoho dne zmizet? Jestliže Bůh uchovává po celé miliardy let pouhý kamínek, vymaže pouhým škrtnutím pera celou moji minulou existence? Ne, ta existence potrvá navždy, byla, je a bude. (1O6)

...Kdo soustřeďuje celou svoji minulost na nynější chvíli, ten není pouze lidská bytost, kterou je nyní, je lidská bytost s celou nezadržitelnou silou své minulosti. To je umění žít ve stavu syntézy. (1O7)

(Henri Boulad: Všechno je milost Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 1O5-7; převzato se svolením)