Setkání s Ježíšem (Vladimír Boublík)

Při čtení a studiu bible je nutno si uvědomit, že význam slova se může během dějinného vývoje měnit. (44) (...)

Nejdříve musíme poznat prostředí, v kterém tyto výrazy byly vytvořeny, a pak teprve můžeme hledat jejich teologickou náplň. (45) (...)

Každý člověk je do jisté míry syn své doby a svého prostředí, a tato skutečnost se obráží i v jeho myšlení.. (45) (...)

Autoři evangelií se dívali na Ježíše očima prvotní křesťanské obce, jejíž pohled byl vytvářen nejenom vírou, ale i židovskou tradicí. Proto historie si dnes není předem jista, že by Kristus v evangeliích byl nutně úplně totožný s historickým Ježíšem. Mezi historickým Ježíšem a Kristem evangelií stojí prvotní křesťanská obec, která se dívá na Ježíše svýma očima a vykládá jeho život ve světle svých požadavků a nadějí. Setkání moderní historie s Ježíšem musí tedy brát nutně v úvahu, že myšlení prvotních křesťanů a autorů evangelií je též do určité míry plodem prostředí a období, v kterém žila prvotní církev. (46) (...)

V minulosti se často chybovalo v posuzování historické hodnoty bible. Nechtělo se připustit, že pojem „historické pravdy“ je poněkud jiný v současné historii než v náboženské literatuře. Bible se dívá na historické události především ve světle dějin spásy; vykládá jejich smysl a význam pro dějiny Božího lidu. Tento výklad je určen pro život víry a může být vědecky zpracován pouze teologií. Ovšem události, o kterých se mluví v bibli, mají též jiné stránky a jiné důsledky, které jsou často přístupné i historii. Ta pochopitelně zkoumá biblické zprávy na základě jiných pravidel než teologie a nemůže proto vždycky podat stejný výklad jako třeba exegese. Bylo by jistě směšné, kdybychom vyžadovali od moderní historie, aby vykládala Ježíšovu smrt stejným způsobem jako teologie. Jestliže se tedy historie přibližuje k Ježíšovu životu jiným způsobem než teologie, to ještě neznamená, že by byl historický postup nesprávný. Současná historie se zajímá o jiné stránky Ježíšova života než teologický výklad dějin spásy. Musíme se proto smířit s tím, že se závěry historického bádání nebudou vždy nutně shodovat se závěry teologie. Moderní historie třeba nikdy nepřipustí, že by Ježíš byl ústřední postavou dějin. Je středem dějin spásy - ovšem pro historii zůstane pouze Ježíšem z Nazareta, který může být považován za zakladatele křesťanství. (47-48)

(Vladimír Boublík: Setkání s Ježíšem, Křesťanská akademie, Řím 1970, 44-48)