Sexualita (Józef Augustyn)

Katecheze, vyučovaná obecně v rámci školy, by se měla zabývat problematikou formace svědomí. Je třeba mladé lidi učit (v rámci jimi uznávaných hodnot) poctivému a náležitému hodnocení vlastního sexuálního jednání, protože svědomí spolu s lidskou svobodou a zodpovědností rozhoduje o tom, jaký bude nakonec celý další život člověka, také ten manželský a rodinný.

Ale všimněme si, že hlas svědomí není především hlasem zákona, který tvrdě zakazuje a přikazuje, aleje to hlas lásky Boha k člověku. A právě jménem lásky uděluje Bůh člověku určité zákony. Tyto zákony zakazují to, co by ničilo štěstí člověka, a přikazují to, co vede ke skutečnému dobru. Současný odpor mnoha mladých lidí vůči náboženství, přikázáním a hlasu svědomí má důvod především v tom, že se jim tyto věci spojují bezmála výlučně s chladnou literou zákona, kterému nerozumějí. Ale právě ten je zárukou celostně chápaného dobra a lidského štěstí.

V rámci výuky náboženství je třeba vést mladé lidi k tomu, aby si uvědomili, že hlas svědomí je především Božím hlasem, hlasem milující osoby. Svědomí je hlasem milujíco Boha nejen tehdy, když v srdci potvrzuje dobré lidské jednání, ale i tenkrát, když napomíná, požaduje upřímnost, poctivost a pravdu. Když člověk umlčuje vlastní svědomí a pohrdá jím, pohrdá zároveň i Boží láskou a odmítá ji a spolu s ní vlastní dobro. Odmítnutí Boží lásky přivádí člověka ke zkušenosti strachu a vnitřního nepořádku, který člověka ničí.

Nelze hovořit o lidské sexualitě, aniž bychom hovořili o zodpovědnosti vůči vlastnímu svědomí. Zkušenost ukazuje, že znevažování hlasu svědomí ve věcech lásky a sexuality vede především k morálnímu a citovému nepořádku, který postupně rozbíjí i mezilidské vztahy, tedy i vztahy manželské a rodinné. Jednou ze základních příčin krize manželství a rodiny je v dnešní době krize lidského svědomí a zodpovědnosti člověka vůči Bohu. (38-39)
(…)
Zralému a samostatnému morálnímu hodnocení sexuálních problémů se mladý člověk učí postupně - při katechezích, praktikováním svátosti smíření, při duchovním vedení a především v osobní modlitbě, v níž upřímně otevírá své srdce před Bohem. Mladým lidem, zatíženým často určitými sexuálními slabostmi, je třeba poskytovat mnoho naděje a povzbuzení. Je nutné je přesvědčovat, že se ve jménu budoucího manželství a rodiny vyplatí, aby se snažili směřovat k psychosexuální zralosti, aby z ní mohli učinit dar pro druhého partnera a pro své děti. Dosažení sexuální zralosti však vždy vyžaduje osobní úsilí, čas a trpělivost. (39-40)
(…)
Jedním z projevů potlačování psychosexuálních potřeb je krajní legalismus ve vztahu k Bohu. V tom případě je náboženství ztotožňováno pouze s povinností, strachem a trestem. Bůh je spojován výlučně se zákonem. Psychologická analýza ukazuje, že potlačená sexualita nejednou vyvolává mocný vnitřní konflikt. Tento konflikt způsobuje, že se mladý člověk začíná vyhýbat církvi, opouští náboženské praktiky a dokonce se hlásí k agnosticismu nebo ateismu. Pod vlivem "vitální živelnosti sexismu, kterou nedovede sladit s náboženským životem, někdy dospívá k přesvědčení, že si může v životě poradit i bez Boží pomoci. Takové mínění se snadno rodí v člověku, který žije „ve stavu sexuální absorpce“. Bůh tehdy na sebe bere „podobu cizího a nepřátelského dotěry, bránícího člověku v dosažení pocitového štěstí.

Podobný způsob uvažování je zcela chybný, protože plyne z potlačení sexuálních potřeb a tužeb. Sexuální represe je na jedné straně plodem falešného obrazu Boha a falešného, zmrzačeného svědomí, a na druhé straně falešného pohledu na samu sexualitu. Sexualita se zde jeví jako skutečnost, kterou je třeba Bohu "vykrást" za cenu hříchu. Ve zmrzačeném vědomí mnoha věřících se sám pojem hříchu spojuje se sexuálním jednáním.

Před sexuální represí chrání člověka především pozitivní pohled na sexualitu a zralé, samostatné svědomí, které umí správně zhodnotit přirozené instinkty a potřeby lidské sexuality a nespojuje je okamžitě s hříchem.

Poskytované rady, povzbuzení či napomenutí v sexuální oblasti by měly být náležitě motivovány, tak aby dokázaly mladého člověka přesvědčit. Odvolávání se na nebezpečí a strach přináší v sexuální výchově přesně opačné účinky. (40-41)

(Józef Augustyn: Sexuální výchova v rodině a ve škole, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998)