Slepota (z Ameriky)

Staří manželé oslavili 50 let šťastného života spolu. 
Druhý den žena připravovala snídani pro sebe a pro manžela jako vždy po mnoho let. 
Jako vždy rozkrojila housky a namazala je máslem. 
Jako vždy chystala pro manžela spodky housek a pro sebe vršky, tak, jak to on měl rád. 
Ale dnes z ničeho nic se v ní něco vzepřelo a rozhodla se, 
že si vezme spodky housek ona. 
Má ty měkoučké spodky přece raději než vršky a vždy se jich vzdávala pro manžela. 
Ať se jednou také zapře on pro ni! 

Jaké ovšem bylo její překvapení, když se muž rozzářil a políbil ji. 
Řekl: „Miláčku, skoro 50 let čekám, jestli dostanu své oblíbené křupavé vršky.“
„Ale,“ vykoktala zmateně žena „vždyť tehdy při naší první společné snídani po svatbě – 
vidím to, jako by to bylo dneska – sis vzal dolní část housek a řekl jsi: „Raději si vezmu tyhle!“

„Nu ano, miláčku, tehdy jsem měl zrovna v ústech afty 
a pak už jsi mi vždy dávala automaticky spodky housek, 
tak jsem myslel, že ty máš taky ráda jako já křupavé vršky, a tak jsem se zapřel…“

Taky je mi vše o blízkých jasné, mám je přečtené, ničím mne už nemohou překvapit?

Každý člověk je po stránce přirozené, a tím více nadpřirozené, tajemstvím, 
které nezná plně ani on sám a nepozná ho ani nejlepší psycholog. 
To neznamená, že je snad psychologie pro křesťany k ničemu a že nemůže pomoci. 
Tajemství hlubiny duše ale zná jen Bůh, jehož obrazem člověk je.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Jitka Krausová, Příběhy moudrosti,
kterou vydalo nakladatelství A.M.I.M.S. z.s.
Redakčně upraveno