Slohové cvičení

Učitelka očekávala Matyášovi rodiče. Pozvala je do školy, protože si s nimi chtěla pohovořit o chlapcově zhoršeném prospěchu a o jeho podivném a roztržitém chování ve škole.

Matyáš byl jedináček, vždycky veselý, šikovný chlapec, ve škole pozorný. Dobře se učil, byl nejlepším žákem ve třídě.

Jeho rodiče se nedávno rozešli a do školy se dostavil každý zvlášť. Nejdříve vstoupila do třídy Matyášova matka a sedla si do lavice hned u učitelčina stolku. Chvíli po ní přišel otec. Po vzájemné výměně několika udivených a hněvivých pohledů se ostentativně přehlíželi.

Učitelka hledala správná slova, chtěla, aby pochopili, co se děje s jejich synem. Ale slova se nedostavovala. Přivedla je tedy k Matyášově lavici a řekla: "Podívejte se!"

Na lavici ležel zmuchlaný list papíru. Písmo bylo rozmazané od slz a pokrývalo obě strany listu, na který měly děti napsat slohové cvičení. Místo slohového cvičení tam však byla načmáraná jediná věta a ta se stále opakovala.

Učitelka beze slova papír uhladila a podala ho Matyášově matce. Ta si napsané řádky přečetla, a aniž by promluvila, předala ho manželovi. Muž se zamračil. Pak se mu rysy vyrovnaly a výraz zjihl. Dlouhou dobu, která se zdála věčností, upřeně hleděl na načmáraná slova.

Konečně pečlivě list papíru přeložil, dal si ho do kapsy a potom natáhl paži, aby se chopil ruky, kterou mu podávala jeho manželka. Matyášova matka si setřela slzy z očí a na svého muže se usmála. On jí pak pomohl do kabátu a oba společně odešli.

Na listu papíru bylo napsáno: "Mami, tati, mám vás moc rád… Mami, tati, mám vás moc rád ... Mami, tati, mám vás moc rád ... "