Navigace: Tematické texty P Postní doba Církevní dokumenty Směrnice pro postní dobu

Směrnice pro postní dobu

Církevní právo k tématu...

Příležitost být spolu

Půst je doba výjimečná. Mnohdy se nám stává, že během roku jen s velikým vypětím nacházíme čas na blízké – partnera, děti, přátele. Proto vyhlížíme např. čas dovolené, kdy konečně můžeme být spolu. V podobném významu se odehrává i doba postní. Během roku nám totiž často uniká čas na modlitbu a prostor pro Boha. Proto již více jak sedmnáct set let církev praktikuje jako přípravu na Velikonoce postní dobu, která má tři sloupy: Modlitbu, půst a almužnu. V postu nejde ani tolik o jídlo, jak se populárně lidé domnívají. Jde mnohem více o čas, o vytvoření prostoru pro Boha. Právě v období postní doby jsme pozváni hledat více času na Boha. Zřeknutí se jídla či zábavy má vést k plné soustředěnosti na Boha ještě jinými prostředky než jen modlitbou. Je to čas přípravy, vnitřního probuzení, oživení naděje a touhy.

Půst „zdrženlivosti“ a půst „újmy“

Protože jde o touhu po intenzitě vztahu s Bohem nejen jednotlivců, ale celého společenství, spojujeme se na začátku Postní doby (na Popeleční středu) a uprostřed Velikonočního tridua (na Velký pátek) společným půstem „zdrženlivosti“ a také „újmy“. „Zdrženlivost“ se vztahuje na maso teplokrevných zvířat, protože byla v tradici vždy považována za určitý komfort v běžné stravě. Ryby byly naopak chápány jako pokrm chudých a půst zdrženlivosti se na ně nevztahuje. Tento půst se týká všech křesťanů od 14 let. Na Popeleční středu a Velký pátek jsou dospělí křesťané (od 18 do 60 let), kteří nejsou nemocní, vázáni také půstem „újmy“, což znamená, že pouze jednou za den se smí najíst do sytosti. Tento výraz nabídnutí sebe sama Bohu, je také cestou sebeovládání a navíc prostředky ušetřené postem shromažďujeme pro nějaký charitativní účel. Tyto ušetřené prostředky se slavnostně přinášejí na Zelený čtvrtek při večerní liturgii jako výraz solidarity našeho společenství s těmi, kteří jsou v nouzi.

(Michal Němeček)

Text církevního práva k tématu postu

Kající dny

Kán. 1249: Všichni křesťané, každý svým způsobem, jsou z božího zákona povinni činit pokání; aby se všichni určitým zachováváním pokání navzájem spojili, stanovují se dny pokání, v nichž se křesťané zvláště věnují modlitbě, konají skutky zbožnosti a lásky a také sebezápor tím, že své vlastní povinnosti věrněji plní a že zachovávají pokání újmou a zdrženlivostí od pokrmů podle následujících kánonů.

Kán. 1250: Dny a doby pokání v celé církvi jsou jednotlivé pátky během celého roku a doba postní.

Kán. 1251: Pokání zdrženlivosti od masa nebo jiného pokrmu podle předpisů biskupské konference se zachovává každý pátek v roce, pokud nepřipadne na den slavnosti; pokání zdrženlivostí i újmou se zachovává na Popeleční středu a na Velký pátek, v den utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista.

Kán. 1252: Zákonem pokání zdrženlivosti jsou vázáni osoby od dovršeného čtrnáctého věku; zákonem pokání jsou vázáni všichni zletilí až do započatého šedesátého roku. Pastýři duší a rodiče dbají, aby také ti, kteří nejsou vázáni zákonem pokání zdrženlivostí a újmou z důvodu nezletilosti, byli vychováváni k správnému pochopení pokání.

(Kodex kanonického práva, Zvon, 1994)

(Klíčová slova: Smysl a praxe postu, směrnice pro půst, postní přikázání)

Autor: Michal Němeček

Témata: Postní doba popeleční středa Půst Velký pátek (Velikonoce) almužna, sdílení, dělení se, solidarita Modlitba Velikonoce

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 61,1-3a; Žalm Žl 117 (116), 1.2; 2 Kor 4,1-2.5-7
Lk 10,1-9

Je možná těžké představit si, jak vypadala byzantská misie do slovanských zemí, a je možné tušit, že velká většina lidí, ke kterým věrozvěstové přišli, jen s obtížemi chápala, co vlastně přinášejí. Snazší asi bude uvědomit si, že Konstantin a Metoděj byli vpravdě učedníky Ježíše Krista, a stávat se Ježíšovým učedníkem je v podstatě stejný proces dnes jako tehdy. Vyžaduje to celého člověka, který je ochoten a posléze i schopen co nejplněji ke svému Mistru a Pánu přilnout. Dnes stejně jako tehdy.