Spálená bankovka - neuveď nás do pokušení

Co znamená: „Neuveď nás v pokušení?“
Znamená to: „Podepři nás v naší slabosti, abychom nepodlehli zlu, které nám hrozí.“
_________________________

V Africe je většina lidí velmi chudá. Ve velkém městě Abidžanu žije mnoho opuštěných dětí. Jejich rodiče sami nemají nic, nemohou je živit. A tak musejí žebrat nebo krást.

V roce 1960 se začal mladý francouzský kněz, otec Martin, o tyto děti starat. Najal pro ně dům, který mladí lidé brzy pojmenovali „náš domov“.

Jednou přivedli chlapci k otci Martinovi nového kamaráda. Přišel z jedné tlupy kapesních zlodějů. Příští den přinesl nějaký muž pro nového chlapce dvacet marek. Byl to jeho podíl na poslední společné krádeži.

Chlapec chtěl peníze ihned strčit do kapsy. Pak se ale sám sebe zeptal, jestli udělal správně. Šel k Pavlovi, vedoucímu chlapců v domově.

„Jsou to špinavé peníze,“ řekl Pavel, „nesmíš si je nechat.“

Zavolal si ostatní a zeptal se jich, co by se mělo s těmi dvaceti markami udělat. Jeden radil: „Půjdeme na fotbal.“ Druzí chtěli jít raději do kina.

Pavel namítl: „Ale peníze nám nepatří.“
„Vrátíme je majiteli!“ zvolal jeden. Toho ale neznali.
Pavel rozhodl: „Jsou to ukradené peníze. Říkám vám, že jsou to špinavé peníze. Zničíme je.“
Všichni souhlasili. Pavel přinesl zápalky a bankovku zapálil.

Když to otec Martin slyšel, pomyslel si: „Nemám ani zbytečných pět marek navíc, abych pro něj koupil matraci na spaní.“

Druhý den přišel docela nečekaně dar pět set marek. Děti v tom viděly odměnu za to, že odolaly pokušení strčit si špinavé peníze do kapsy. Pro větší chlapce našel otec Martin brzy práci. Když mu jeden z nich přinesl svůj první plat, prohlásil hrdě: „To jsou čisté peníze!“ 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Příběhy psané životem, Pierre Lefevre,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno.