Svatá válka proti pomluvám (papež František)

Na svatého Václava se podařil papeži Františkovi další zářez, v homilii určené příslušníkům Vatikánské stráže totiž vyhlásil boj proti „drbům“. Pomluvy a klepy byly papežem označeny jako škodná, proti které je třeba vyjít do boje.

Je to ovšem boj nikoli s pistolí v ruce - Napoleon se už prý nevrátí - nýbrž boj hluboce duchovní, a v tomto smyslu částí války světla a tmy, dne a noci. František svůj úmysl vysvětlil ještě konkrétněji: ďáblovi se podle něj líbí narušovat jednotu těch, kdo žijí a pracují ve Vatikánu, což se děje nikoli zbraněmi, nýbrž jazykem. Jazyk ohrožuje církev nejvíc! Tento papežův apel zcela souzní s nabádáním v Jakubově listu, v němž „bratr Páně“ přirovnává malý jazyk k malému ohni, jenž je schopen zapálit celý les. A dodává: „Z týchž úst vychází žehnání i proklínání, tak tomu být nemá, bratři moji.“

I když bychom čekali, že František bude nabádat ke káznění jazyka především pracovníky kurie samotné, má toto jeho promluvení k vatikánské policii svůj nemalý symbolický význam. Církev má být totiž stále na stráži, aby se nedala otravovat smrtonosným jedem, které působí pomluvy. Pomlouvačům totiž nejde o pravdu, nýbrž o to, druhé lidi očernit, ublížit jim, a děje se tak způsobem nanejvýš zbabělým. Pomluva je jako rána zezadu - ten, kdo je zasažen, neví, od koho ránu dostal, a nemůže se bránit - tudíž se má  těmto zákeřným praktikám zatnout tipec.

František 28. září pojmenoval jeden z kořenů zla, který má potenci ničit mnoho životného nejen v římském centru, ale i v nejzapadlejší venkovské farnosti. Ukázal tím, že církev nejvíc ohrožují její vlastní řady či přeneseně: její vlastní krev. Svatý Václav by o tom mohl vyprávět.

Autor: Martin T. Zikmund
Se svolením převzato z Katolického týdeníku 9.10.2013
www.katyd.cz