Myslíš si,  že ten, kdo pro tebe tak trpěl, tě opustí?  - archív citátů

Navigace: Tematické texty S SvobodaDelší texty Svoboda vůle (Viktor E. Frankl)

Svoboda vůle (Viktor E. Frankl)

Osud patří k člověku právě tak jako země, k níž ho poutá přitažlivost, bez níž by byla chůze nemožná. Ke svému osudu se máme stavět jako k zemi, na níž stojíme - k zemi, která je odrazovým prknem pro naši svobodu. Svoboda bez osudu je nemožná; svoboda může být pouze svobodou vůči nějakému osudu, svobodným chováním se k osudu. Člověk je snad svobodný, ale nevznáší se jakoby volně ve vzduchoprázdném prostoru, nýbrž nachází se uprostřed množství vazeb. Tyto vazby jsou však východiskovými body pro jeho svobodu. Svoboda předpokládá vazby; je na ně odkázána. Ale tato odkázanost neznamená žádnou závislost. Země, po níž člověk jde, je už v chůzi také transcendována a je pro člověka zemí nakonec jen potud, pokud je transcendována, pokud je bází pro odskok. Kdybychom chtěli člověka definovat, museli bychom ho určit jako takovou bytost, která se osvobozuje již také od toho, čím je určena (určena jako biologicko-psychologicko-sociologický typ); takovou bytost tedy, která transcenduje všechny své určenosti tím, že je překonává nebo utváří, a to i tehdy, když se jim podrobuje. (88)
(...)
Svoboda vůle se staví proti osudovosti. Neboť osudem nazýváme pávě to, co se bytostně vymyká svobodě člověka, co není ani v jeho moci, ani v jeho odpovědnosti. Při tom všem ani na okamžik nezapomínáme na to, že všechna lidská svoboda je natolik vázána na osudovost, že se vůbec může rozvíjet pouze v ní a za ní. (90)
(...)
Obvykle vidí člověk pouze strniště pomíjejícnosti, co však přehlíží, jsou plné stodoly minulosti. Tím, že se to stalo minulým, není totiž nic nenávratně ztraceno daleko spíše je to všechno neztratitelně uchováno. Nic se nedá odstranit ze světa, co se jednou stalo:, nezáleží pak všechno tím více na tom, aby to bylo do světa vytvořeno? (90)

(Viktor E. Frankl: Lékařská péče o duši, Cesta, Brno 1996, 88,90,91)


Témata: Svoboda

Čtení z dnešního dne: Pátek 1. 12.

1. čtení - Dan 7,2-14; Evangelium Lk 21,29-33

Komentář k Dan 7,2-14: Novozákonní závěr tohoto úryvku ať mě naplní radostí. Vždyť mohu prožít celý den v přítomnosti toho, kterému byla dána moc, sláva a království!

Zdroj: Nedělní liturgie

František Xaverský 3.12.

(1. 12. 2023) Světácký mladý muž v Paříži – pak misionář. V šestačtyřiceti letech zemřel u bran Číny...

Mikuláš (6.12.)

Mikuláš (6.12.)
(1. 12. 2023) Mikulášova velikost byla v jeho každodenní dobrotě a laskavosti. (Benedikt XVI.)

Odolal nabídce ´trafiky´ a šel na smrt - Svatý Edmund Kampián - svátek 1.12.

(29. 11. 2023) Svatý Edmund Kampián byl anglický kněz a jezuita, který pobýval i v Brně a Praze. Před popravou byl vyzván, aby se zřekl…

Co jsou roráty?

Co jsou roráty?
(28. 11. 2023) Prastaré adventní zpěvy, které se zpívají v brzkých ranních hodinách jen za svitu svící…

Blahoslavený Don Giacomo Jakub Alberione (svátek 26.11.)

(25. 11. 2023) První systematický apoštol médií ve XX. století

Kdy začíná advent?

Kdy začíná advent?
(24. 11. 2023) Datum 1. adventní neděle...

Pastorální teologie včera, dnes a zítra / Doporučujeme

Pastorální teologie včera, dnes a zítra / Doporučujeme
(24. 11. 2023) Úkolem pastorace není pouhé opakování správných zásad a jejich aplikování do života lidí, ale porozumění životu…