Pokora je jediná vlastnost, kterou Ježíš výslovně vyzval napodobovat.  - archív citátů

Navigace: Tematické texty P Příběhy ke katecheziO ctnosti statečnosti - odvahy Terry Fox a Donal Marrs běží

Terry Fox a Donal Marrs běží


Terry Fox byl vysokoškolský student z Kanady. Bylo mu právě dvaadvacet let. Rád sportoval, byl v univerzitním basketbalovém týmu. V roce 1977 se u něho náhle projevila rakovina kostí a museli mu amputovat pravou nohu. Když byl v nemocnici, někdo mu poslal novinový výstřižek o člověku s amputovanou nohou, který běžel v New Yorku City Marathon.

Článek tak podnítil Terryho představivost, že se rozhodl v těch několika málo letech života, které mu zbývaly, udělat něco užitečného. Rozhodl se přeběhnout Kanadu napříč od Atlantického po Tichý oceán a sbírat peníze na boj proti rakovině. Osmnáct měsíců strávil tím, že se učil se svou protézou běhat, a pak, 12. dubna 1980, se vydal na cestu.

V Newfoundlandu omyl svou umělou nohu v Atlantiku a vyrazil, už teď s příslibem na víc než milion dolarů v kapse.

Tragická rána dopadla, když byl na cestě sto čtrnáct dní a uběhl skoro pět tisíc kilometrů. Rakovina se mu rozšířila do plic a musel svůj běh vzdát. Stejně jako Stephen Roche (vítěz Tour de France v r. 1987) se stal přes noc hrdinou. Během jeho pobytu v nemocnici přišly šeky na dvacet čtyři miliony dolarů. Když zemřel, vyšla na jeho počest známka a bylo mu propůjčeno nejvyšší státní vyznamenání, Řád Kanady.

Ale zde jeho příběh nekončí. Donal Marrs, poštovní doručovatel z Cincinnati, se rozhodl jeho běh dokončit. Stejně jako Terry, i on měl rakovinu a neměl už dlouho žít. Začal na středozápadě a běžel do San Franciska. Když smočil svou nohu v Tichém oceánu, lidé viděli, že se přes oblohu rozklenula veliká duha.

Terry a Donal mohli proklínat temnotu, namísto toho se však rozhodli zapálit svíčku… 



Se svolením zpracováno podle knihy:
Bůh ukrytý v příbězích, James A. Feehan
,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.czwww.ikarmel.cz
Redakčně upraveno

 

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 6,1-7; Žalm Žl 33,1-2.4-5.18-19; 1 Petr 2,4-9
Jan 14,1-12

Cesta je mnohdy únavná, nejistá, někdy i nudná. Spočinutí v jistotě a klidu některé lidi přitahuje, jiné zas odpuzuje. Ježíš o této věci nefilosofuje, ale sám jde po této zemi cestou, která vede k Bohu, jeho Otci. A neříká jen, že zná správnou cestu, ale že je sám cestou. Pro člověka je to tedy výzva, aby se s ním ztotožnil v jeho důvěře k Otci, v jeho odvaze spolehnout se víc na Otce v nebi než na sebe sama a na lidi na zemi. Je to velké pozvání k neokázalé statečnosti a zároveň jedinečná šance, jak nepromarnit vlastní život a jak se nestat zajatcem neskutečných životních snů a nepravých vůdců.

Zdroj: Nedělní liturgie

Nanebevstoupení Páně

(10. 5. 2026) Slavnost Nanebevstoupení Páně se slaví ve čtvrtek - 40. den po Velikonocích. Následující den začíná "novéna" -…

Den matek

(9. 5. 2026) Svátek matek (den matek) se slaví druhou květnovou neděli.

Přímluvy - 5. neděle velikonoční, cyklus A / 3. 5. 2026

(30. 4. 2026) Bůh nás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Proto mu svěřme své prosby:

Květen - měsíc Panny Marie

(30. 4. 2026) Měsíc květen bývá oblíben z různých hledisek.

Panna Maria není bohyně (Vojtěch Kodet)

(30. 4. 2026) Jak by ne/měla vypadat zdravá mariánská úcta?

1.5. Sv. Josefa, Dělníka - Svátek práce

(29. 4. 2026) Člověk se v práci nejen realizuje, ale je to zároveň i služba bližnímu, společnosti, a tím i Kristu.