Tertio millennio adveniente

...Slovo je věčná moudrost, vzor a soupodstatný obraz Boha "odlesk božské slávy a a výrazná podoba jeho podstaty" (Žid 1, 3). Zrozen ve věčnosti a stejně od věčnosti milován Otcem, jako Bůh z Boha a Světlo ze Světla, je počátkem a pravzorem všech Bohem v čase stvořených věcí.
Skutečnost, že věčné Slovo přijalo v plnosti času postavení tvora, dává betlémské události, k níž došlo před dvěma tisíci léty, mimořádný kosmický význam. Skrze ono Slovo se veškeré stvoření jeví jako "kosmos", tedy uspořádaný svět. A je to opět Slovo, které svým vtělením obnovuje kosmický řád stvoření. List Efesanům hovoří o záměru, který si Bůh předsevzal uskutečnit skrze Krista, "až se naplní čas pro dílo spásy: že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi" (1, 10).
/Tertio millennio adveniente 2/

+

Spasitel světa Kristus je jediný prostředník mezi Bohem a lidmi a není pod nebem jiného jména, jímž bychom mohli být spaseni (srov. Sk 4, 12). V listu Efesanům čteme: "V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a prozíravostí... jak se mu to líbilo a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas" (Ef 1, 7-10). Kristus, Syn soupodstatný s Otcem, je tak ten, který zjevil Boží plán s veškerým stvořením, zvláště s člověkem. Jak zdůrazňuje 2. vatikánský koncil, "plně odhaluje člověka jemu samému a dává mu poznat vznešenost jeho povolání".2 Toto povolání mu ukazuje tak, že odhaluje tajemství Otce a jeho lásky. Jako "obraz neviditelného Boha" je Kristus dokonalý člověk, který navrátil Adamovým synům podobnost s Bohem, porušenou hříchem. V jeho lidské přirozenosti, prosté každého hříchu a přijaté do božské osoby Slova, se pozvedá obecná přirozenost všech lidí k nejvyšší důstojnosti: "Vždyť svým vtělením se jistým způsobem spojil s každým člověkem on sám, Syn Boží. Lidskýma rukama pracoval, lidskou myslí přemýšlel, lidskou vůlí jednal, lidským srdcem miloval. Narozen z Panny Marie, stal se opravdu jedním z nás, ve všem nám podobný kromě hříchu".3
/ Tertio millennio adveniente 4/

+

Boží Syn se "stal jedním z nás" s tak velkou pokorou, proto ani neudivuje, že světští historici ve svém zaujetí pro větší události a význačnější osobnosti věnovali zpočátku této věci jen drobné zmínky...
...Kristus, pravý Bůh a pravý člověk, Pán světa, je rovněž i Pán dějin, jejichž je "alfa a omega" (Zj 1, 8; 21, 6), "začátek i konec" (Zj 21, 6). V něm vyslovil Otec poslední a rozhodující slovo o člověku a jeho dějinách. Stručně a výstižně to říká list Židům: "Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Pán v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil promluvil k nám skrze svého Syna" (1, 1-2).
/Tertio millennio adveniente 5/

+

Ježíš se narodil z vyvoleného národa, aby naplnil slib daný Abrahámovi, který ustavičně připomínali proroci. Ti mluvili jménem Boha a na jeho místě. Řád Starého zákona je svou podstatou zaměřen k přípravě a zvěstování příchodu Krista, Vykupitele všeho stvoření, a jeho mesiášského království. Tak jsou knihy Starého zákona trvalými svědky láskyplného Božího vedení.8 To dosahuje svého cíle v Kristu: ten už nemluví jen "ve jménu Boha" jako proroci, nýbrž tu promlouvá sám Bůh ve svém věčném Slovu, které se stalo tělem. Zde se setkáváme s podstatným momentem, jímž se křesťanství liší od ostatních náboženství, v nichž je od počátku deklarováno hledání Boha ze strany člověka. V křesťanství se vše odvíjí od vtělení Slova. Zde nejenom člověk hledá Boha, ale
Bůh sám přichází,
aby o sobě promlouval k člověku a ukazoval mu cestu, po níž k němu může dojít.
To hlásá prolog Janova evangelia: "Boha nikdy nikdo neviděl. Jednorozený Bůh který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu" (1 18). Proto je vtělené Slovo naplněním hluboké touhy, přítomné v každém lidském náboženství; toto naplnění je Božím dílem a převyšuje veškeré lidské očekávání. Je to tajemství milosti.
V Kristu už náboženství není snahou "hledat Boha, zdali by se ho snad nějak mohli dohmatat a nalézt ho" (Sk 17, 27), ale odpovědí víry Bohu, který se zjevuje: v této odpovědi mluví člověk se svým Bohem jako se Stvořitelem a Otcem; a tato odpověď může být dána díky jedinému člověku, který je zároveň Slovem soupodstatným s Otcem, v němž Bůh hovoří s každým člověkem a člověk se stává takovým, aby mohl Bohu odpovědět. Ba víc, v tomto člověku odpovídá Bohu veškeré stvoření. Ježíš Kristus je totiž nový počátek všeho: v něm je všechno znovu objevováno, přijímáno a navráceno Stvořiteli, od něhož vše vzešlo. Tímto způsobem je tedy Kristus naplněním touhy všech náboženství světa, a z tohoto důvodu je jeho jedinou a definitivní cestou. Jestliže na jedné straně hovoří k lidem v Kristu Bůh sám o sobě, pak na druhé straně zároveň v Kristu samotném mluví celý lidský rod a veškeré stvoření o sobě k Bohu, a dokonce se Bohu odevzdává. Tak se všechno vrací ke svému počátku. Ježíš Kristus je jednota všeho (srov. Ef 1, 10) a zároveň dovršení všeho v Bohu; a tato dokonalost je Boží slávou. Náboženství ustanovené v Kristu je náboženstvím slávy, bytí v novosti života ke chvále Boží slávy (srov. Ef 1, 12). Veškeré stvoření je ve skutečnosti provoláním jeho slávy; zvláště pak člověk (vivens homo) je zjevením Boží slávy, neboť je povolán, aby žil v plnosti života v Bohu.
/Tertio millennio adveniente 6/