Navigace: Tematické texty P Příběhy ke katechezi O svátosti nemocných To může jen kněz

To může jen kněz

Ptal jsem se kněze-jubilanta, co ho přivedlo ke kněžství.

Začal vyprávět: "Pocházím z hospody a odmalička jsem se chtěl věnovat hudbě.
Asi v devíti letech mi vážně onemocněl tatínek - měl rakovinu.
Když cítil, že zemře, zavolal si pana faráře a - i když předtím zašel
do kostela jen občas - přijal svátosti.
"Toto je nejkrásnější den mého života," řekl pak.

Přemýšlel jsem o jeho slovech a rozhodl se: když může kněz udělat někoho
šťastným ještě i tváří v tvář smrti, chci se jím stát taky!"
Mohu jen dodat - je to šťastný kněz.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Kde by se vzalo to dobro?, Jiří Mikulášek,
kterou vydalo nakladatelství Cesta
www.cestabrno.cz; redakčně upraveno

Témata: Nemoc Svátosti kněz, kněží Kněžství, kněz příběh, povídka Příběhy, povídky ke katechezi rakovina

"Příběhy pomáhají s katechezí"
„Příběhy ke katechezi“ vznikly z potřeby rychle a účinně najít vhodný příběh k určitému tématu, který chceme sdělit druhým. Povídky jsou sesbírány v rámci Arcidiecézního katechetického střediska v Praze. Ve spolupráci s webovým portálem Pastorace.cz mohou sloužit širokému spektru uživatelů. Všechny povídky jsou zveřejněny s laskavým svolením vydavatelů. Rozdělení: dle témat / seznam jednotlivých příběhů.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.