Veselý dominikán (Silvestr Braito)

Braito je neodmyslitelnou postavou renesance katolictví v českých zemích po první světové válce, po níž následkem neblahého austrokatolicismu nastal velký odklon od Říma. Braito měl vliv především na intelektuální vrstvy národa. Byl velmi činorodý. Hodně přednášel, vykonával exercicie pro akademickou mládež, účastnil se prázdninových táborů pro studenty a dalších akcí, které probíhaly po celé republice. Říkával, že sloveso "cestovat" se dá stupňovat jako přídavná jména: cestovat, rajtovat, brajtovat.

Psal knihy a redigoval časopis Na hlubinu. Jeho přednášky i kázání byly okořeněny humorem a byly přitažlivé především pro mladé intelektuály. Braito byl však i nebezpečný debatér, neboť jeho humor dovedl být sžíravý. I o otci Braitovi by bylo možno sestavit sbírku nejrůznějších příhod, v nichž humor hrál svou roli. Alespoň dva příklady:
Otec Silvestr jel jednou vlakem. Do kupé, kde seděl, nastoupili dva chuligáni. Když usedli a uviděli proti sobě objemného dominikána, šťouchl první do druhého a povídá mu: "Hele, vole, nevíš vod čeho je tenhle sud?" Braito to samozřejmě zaslechl a hned briskně zareagoval: "Čuchnou si k pípě, mladej pane!" Z uznalého pohledu obou chuligánů bylo vidět, že odpověď náležitě ocenili.

Když se scházela redakční rada časopisu Na hlubinu, zavedl otec Braito coby redaktor podivný rituál. Každý člen redakční rady si nasadil některou čepici z bohaté sbírky otce Silvestra (např. fez, hasičskou helmu, policajtskou čepici, turban apod.) a sám redaktor si posadil na hlavu starou vyřazenou biskupskou mitru.

Když byly roku 1950 zlikvidovány kláštery a řeholnici vystěhováni do koncentračních klášterů, našli estébáci v cele otce Braita biskupskou mitru a její nositel prožil trpké hodiny výslechů o tom, že je tajným biskupem, neboť honit tajné biskupy bylo tenkrát jedním z důležitých úkolů StB.


***

Se svolením převzato z knihy Bereme smích vážně?, kterou vydalo nakladatelství Trinitas


***

Delší ukázku z této knihy naleznete zde