VIII.Poznámky a obsah

[1] Sociální péče - soubor aktivit sociální politiky státu, které směřují k zajištění všestranného sociálního rozvoje občanů. V užším smyslu činnost zvl. státních orgánů, jež spadá pod zákon o sociálním zabezpečení a s ním související předpisy.......V socialistickém státě se s.p. nezakládá na filantropické péči o "sociálně slabé", o chudinu, nezaměstnané ap., nýbrž na systematické péči o pracující, jež je vymezena zákonem o sociálním zabezpečení a uskutečňuje se činností socialistických organizací. Jde zejména o poskytování pomoci občanům, kteří se dostali do složitých nebo nepříznivých životních okolností, jež nemohou bez pomoci společnosti překonat. ....Důležitá je pomoc občanům při nalézání plného pracovního uplatnění za situace, kdy změněná pracovní schopnost nebo věk či jiné okolnosti vytvářejí překážky, které dotyčný jedinec nemůže sám překonat. Stát bere na sebe povinnost poskytovat občanům zdravotně těžce postiženým zvláštní pomoc a výhody. In: Ilustrovaný encyklopedický slovník, díl III., Praha : Academia, 1982, heslo: „Sociální péče“.
[2] Srov. SLABÝ, A., Pastorální medicína a zdravotní etika, skripta TF UK, Praha 1991.
[3] Toto je mínění často se vyskytující i dnes mezi katolíky. Zaměňuje se zde člověk, který je Bohu milý i když se mu vede zle a bolest, která sama o sobě Bohu milá není.
[4] FRANKL, V.E., Vůle ke smyslu. Brno : Cesta 1997.
[5] Např. SVATOŠOVÁ, Hospice a umění doprovázet. Praha : Ecce homo 1995.
[6] Pastorální konstituce Gaudium et spes, odst. 1. In: Dokumenty II. vatikánského koncilu, Praha : Zvon 1995.
[7] Následující řádky jsou první variantou zamýšlené větší práce, která bude dopracována spolu s odborníky v oblasti psychologie a psychiatrie. V tomto náčrtu neuvádím záměrně charakteristiku jednotlivých poruch a odvolávám se jen na popis v pramenech.
[8] V tomto oddíle je z hlediska pastorace komentován výklad a dělení poruch dle Vágnerové , srov. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese, Portál 1999, s. 191-200.
[9] Op. cit., s. 201-215.
[10] Op- cit. s.. 204.
[11] Pan NN., katolík, vysokoškolsky vzdělaný, otec rodiny, ve svém oboru zdatný, obcházel v jednom městě navečer den co den fary, aby našel kněze, který by ho vyzpovídal. Nutnost denní zpovědi byla primární, závažnost hříchů často mizivá. Vysvětlením, katechezí se nedosáhlo změny v chování, nanejvýš se stalo, že dotyčný chodil nějaký čas za jinými zpovědníky, kteří se nesnažili nic vysvětlovat. Potom se zas vrátil i k tomu, kdo tyto snahy měl. Jako nezkušený mladý kněz jsem byl přesvědčen, že ho "přeškolím" na normální zpovědní praxi, což se samozřejmě nepodařilo.
[12] Pan G., upřímně a hluboce věřící člověk, trpící agorafobií, nemohl po léta docházet do kostela. Po několika návštěvách kněze, které vyvrcholily svátostí smíření a akceptováním jeho stavu, byl řadu let navštěvován o nedělích akolytou, který se s ním modlil, nosil mu svaté přijímání a tento způsob zbožnosti praktikoval pan G. až do své smrti.
[13] JAN PAVEL II., Familiaris consortio. Apoštolská adhortace. Praha : Zvon, 1992.
[14] Op. cit. s. 87.
[15] Op. cit. s. 90-91.
[16] Gal 6,2.
[17] Familiaris consortio s. 91-92.
[18] Srov. Ef 5,21nn.
[19] Srov. Mt 25.
[20] Kol. Sekty a nová náboženská hnutí. Dokumenty katolické církve 1986-1994. Praha : Zvon, 1997.
ZULEHNER, P.M., Sekty a nová náboženská hnutí v Evropě - výzva pro pastoraci. In: Kol. Sekty v pohledu církví v Evropě. Praha : Pastorační středisko, 1998.
[21] Velmi dobrý přehled ze sociologicko-religionistického hlediska: SPOUSTA, J., Proměny religiozity v české společnosti po roce 1989. Diplomová práce na fakultě sociálních věd UK, Praha 1989.
[22] VOJTÍŠEK, Z., Netradiční náboženství u nás. Praha : Dingir, 1998.
ENROTH, R., et al.: Za novými světy. Praha : Návrat domů, 1995.
ŠTAMPACH, O. I., Sekty a nová náboženská hnutí. Praha : SSNS, 1995.





OBSAH

I. PASTORAČNÍ PÉČE V SOCIÁLNÍ PRÁCI
II. TĚŽCE NEMOCNÝ ČLOVĚK V DOMÁCÍM PROSTŘEDÍ
III. FÁZE PŘIJETÍ NEBLAHÉ ZPRÁVY O ZDRAVOTNÍM STAVU
IV. DUCHOVNÍ ROZMĚR PÉČE O DLOUHODOBĚ NEMOCNÉHO
V. PASTORACE VĚŘÍCÍCH S PSYCHICKÝMI POTÍŽEMI
VI. JAK MŮŽE CO NEJLÉPE KŘESŤANSKY ŽÍT ROZVEDENÝ ČLOVĚK?
VII. Sekty a pastorace