Vyhostili Ježíše z Vánoc (Chiara Lubichová)

Blíží se Vánoce a ulice měst se halí do světel. Nekonečné řady obchodů představují jemné, ale přehnané bohatství. Jsme snad v nejbohatší zemi světa. Nalevo od našeho auta přitahuje naši pozornost řada výloh. Za sklem výkladní skříně lehce sněží – je to jen optický klam. Postavy kluků a holčiček na saních tažených soby a zvířátky Walta Disneye. Další sáňky, děda Mráz, koloušci, prasátka, zajíci, žáby a červení trpaslíci. Všechno se lákavě a nenuceně pohybuje. Ó, tady jsou andělíčci… Ale kdepak! Jsou to malé víly, které byly vymyšleny teprve nedávno jako ozdoba zasněžené krajiny. Malý chlapec v doprovodu rodičů se v okouzlení vytahuje na špičky a pozoruje postavičky za výlohou. Ale mé srdce tomu nechce uvěřit, je téměř pobouřené: tenhle bohatý svět si přivlastnil Vánoce a všechno, co k nim patří, a vyhostil z nich Ježíše! Tento svět miluje poezii Vánoc. Miluje atmosféru přátelství, kterou vyvolávají, dárky, které přinášejí, světla, hvězdy a vánoční koledy. Zaměřuje se na Vánoce jako na okamžik největších výdělků v roce. Ale na Ježíše nemyslí. „Přišel mezi své a oni ho nepřijali…“ „Nenašlo se pro něj místo pod střechou…“ ani na Vánoce.

Dnes v noci jsem nespala. Tato myšlenka mi nedala spát. Kdybych se mohla znovu narodit, dělala bych spoustu věcí. Kdybych nezaložila Hnutí fokoláre, založila bych takové dílo, které by podpořilo Vánoce pro lidi na zemi. Vytiskla bych ta nejkrásnější přání na světě. Modelovala bych vysoce umělecké sochy a sošky. Nahrála bych básničky, tradiční i nové koledy, pro malé i velké bych ilustrovala knihy o tomto „tajemství lásky“, psala bych scénáře pro filmy a představení. Nevím, co všechno bych ještě dělala…

Dnes děkuji církvi, že zachránila obraz Vánoc. Když jsem před pětadvaceti lety byla v zemi, kde vládl ateismus, potkala jsem kněze, který vytesával sochy andělů, aby lidem připomínal nebe. Dnes ho chápu mnohem víc. Praktický ateismus, který nyní zaplavuje celý svět, to vyžaduje. Je samozřejmě bolestné, že si ponechá Vánoce a vyhostí novorozeného Ježíše.

Ať se alespoň ze všech našich domovů zvedá hlas, který zvěstuje Toho, jenž se narodil, a ať se slaví jeho příchod jako nikdy předtím.

Chiara Lubichová, Curych, 22. listopadu 1980
Redakčně upraveno