Z biblických slovníků

Událost Proměnění Páně se odehrává v době, kdy Ježíšovi učedníci pochopili, že Ježíš je Mesiáš a kdy on sám zjevil, jak dovrší své dílo: jeho sláva se zjeví ve zmrtvýchvstání, kterému bude předcházet utrpení a smrt.
Bez zasazení události Proměnění do těchto souvislostí nelze pochopit její význam pro život učedníků ani pro život křesťanů.
Ježíš volí za svědky této události ty, kdo budou svědky jeho smrtelné úzkosti: Petra, Jakuba a Jana.
Ti zažívají Ježíše v jeho Božské podobě a slyší hlas z nebe, který ho označuje jako milovaného Božího Syna a ukládá jim, aby ho poslouchali. Tato událost potvrzuje to, co jim Ježíš již zjevil: že otevře cestu do slávy přes utrpení, smrt a vzkříšení. Potvrzuje, že pro člověka, který Krista "poslouchá" (Mt 17,5), není utrpení a smrt posledním slovem, ale že se tak před člověkem otevírá trvalá a definitivní podoba proměněného a oslaveného života.
Křesťané vstupují do tajemství zmrtvýchvstání a proměnění skrze křest. Každý je povolán už zde na zemi k postupné proměně pod vlivem a mocí Ježíšova Ducha (2Kor 3,18), až k dokonalému připodobnění se jemu samému. Každé skutečné setkání s Ježíšem je pro křesťana, který prochází nejrůznějšími těžkostmi a utrpeními, oporou víry, tak jako byla událost Proměnění pro učedníky.

(Kolář, Slovník biblické teologie, str. 376)

+

Proměnění Páně mělo učedníkům ukázat, že utrpení a smrt Ježíšova jsou jen částí jeho cesty ke "slávě Otcově" (Mk 8,38). Proměnění, t.j. "odění" nebeskou slávou, bylo poukázáním na nebeskou skutečnost. Mělo posílit učedníky ve dnech Ježíšova utrpení a smrti a utvrdit v nich přesvědčení o tom, že Ježíš Kristus je Pánem nad utrpením, smrtí, že je Pánem života.
Ježíš na sebe vzal celý lidský úděl, vše, co člověk musí prožívat, ale nezůstal při tom, sám otevřel a prošel cestu k definitivně plnohodnotnému životu, který při svém proměnění na hoře svým učedníkům zjevil.
Ve 2Kor 3,18 mluví Pavel o tom, že věřící jsou proměňováni už za svého pozemského života v tutéž podobu, jakou má Kristus, a to mocí jeho Ducha. Toto proměňování není otázkou okamžiku, ale je postupné. Je to proměňování v podobu Syna Božího (Řím 8,29), v podobu takového člověka, jakého Bůh zamýšlel. Je to počátek definitivního proměnění (srv. 1Kor 15,44nn.51n; Flp 3,21), které věřící očekávají při druhém příchodu Páně.
Flp 3,21 mluví o eschatologickém přetvoření těla našeho ponížení, v podobu oslaveného těla Kristova. Jde o proměnu celého člověka, tedy i těla. Ale bude to tělo s novými vlastnostmi. Nebude porušena souvislost s naším dnešním tělem, ale jeho forma bude jiná (srv. 1Kor 15,42nn; 1Sol 28,8).
V 2Kor 11,13-15 má sloveso metaschématizein význam "přestrojiti se".

(Podle Novotný, Biblický slovník, str. 722)

+

V Ježíši je to, co je zaslíbené pro budoucnost. Ježíšovo proměnění je anticipace a záruka budoucí eschatologické skutečnosti.
U Pavla se myšlenka proměny (2Kor 3,18; Řím 12,2) vztahuje na neviditelný proces, který se v křesťanech odehrává už během jejich života, nebo začíná odehrávat. Člověk si sám tuto rozhodující změnu sám nepřivodí! Jen Kristus, se kterým lze spolupracovat, umožňuje přeměnu křesťana. Kristus skrze přítomnost svého Ducha již nyní umožňuje proměňování křesťanů. Zůstává ale stále napětí mezi "již" a "ještě ne".

(Podle Teologického slovníku k Novej Zmluve, Kittel IV., §762nn)