Začarovaný kruh násilí a spravedlnost - David Wilkerson

Jaké jsou příčiny násilí, teroru a válek?
Nenasytná touha po majetku a moci a z toho vyplývající odpor utlačovaných.
_____________________________

Portorikánec Nicky Cruz vypráví o době své školní docházky v New Yorku:

Vyučování skončilo, šel jsem sám po školním dvoře a zpozoroval jsem, že za mnou jde několik kluků. Viděl jsem je přes rameno. Za mnou bylo pět černošských chlapců a jedna dívka. Věděl jsem, že mezi Portorikánci a černochy už proběhlo několik tvrdých bojů. Sel jsem proto rychleji, ale cítil jsem, že i oni přidali do kroku.

Vyšel jsem ze dvora a šel jsem podél betonové cesty směrem k silnici. Černoši mě dohonili a jeden z nich, zavalitý kluk, mě přirazil ke zdi. Knihy mi spadly na zem a jiný kluk je odkopl do strouhy, kde stálo trochu vody.

Rozhlédl jsem se kolem, ale neviděl jsem nikoho, koho bych mohl přivolat na pomoc. "Co pohledáváš na našem území, prcku?" zeptal se jeden. "Nevíš, že tady je naše území?"
"Tady je snad škola! Ta přece nepatří žádné bandě!"
"Jen se nedělej," odsekl druhý. "Nelíbíš se mi." Položil mi ruku na prsa a tlačil ke zdi.

Vtom jsem zaslechl cvaknutí a věděl jsem, že je to zvuk vystřelovacího nože.

Velký chlapec mi přistrčil špičku nože na prsa a poklepal jím na knoflíky od košile. "Dávej pozor, co teď přijde, maličký," řekl. "Jsi tu ještě nový, a kdo je nový, ten potřebuje ochranu, rozumíš? Každý den nám zaplatíš pětadvacet centů a my se postaráme o to, že ti nikdo nic neudělá."

Jeden z kluků se zachichotal a dodal: "Ano, postaráme se dokonce o to, že ani my ti nic neuděláme, chápeš?"
"Jo," namítl jsem "a když vám dám opravdu každý den pětadvacet centů, kdo mi zaručí, že mě necháte na pokoji?"
"Nikdo, ty chytráku, protože nám je dáš tak jako tak. Jinak tě totiž zabijeme," řekl ten velký.
"Dobře, ale nejlepší bude, když mě zabijete hned. Jinak vás totiž jednoho po druhém oddělám."

Viděl jsem, že ostatní už dostávají trochu strach. Velký kluk, který mi držel nůž na prsou, myslel asi, že jsem pravák, a proto nečekal, že jsem ho najednou chytil levou rukou, odtrhl ho od sebe a svalil ho na záda. Nůž mu vypadl a já jsem ho sebral. Dobře jsem ho držel. Pak jsem ho zatlačil obličejem ke zdi a špičkou nože mu přejížděl těsně u ucha. Dívka vykřikla.

Otočil jsem se k ní. "Hej, baby! Tebe přece znám! Vím, kde bydlíš! Dneska večer k tobě přijdu a zabiju tě! Jak se ti to líbí?" Křičela ještě hlasitěji, popadla druhého kluka a chtěla ho odtáhnout pryč. "Utečme, utečme!" křičela. "On se zbláznil!"

A běželi pryč. I ten velký kluk, kterého jsem nožem přimáčkl ke zdi.

Šel jsem ke strouze, kde ležely moje knihy. Sebral jsem je a nechal z nich vykapat vodu. Nůž jsem měl stále ještě v ruce. Dal jsem ho do kapsy a šel domů. Od nynějška, pomyslel jsem si, si každý dvakrát rozmyslí, než si něco s Nickym začne.

Nicky Cruz nenechal svůj vystřelovací nůž v kapse odpočívat. Poháněla ho nenávist a touha po pomstě, a tak se stal jedním z nejnebezpečnějších vůdců band v New Yorku...

Než ho David Wilkerson přivedl ke Kristu.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Příběhy psané životem, Pierre Lefevre,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno