Žalm 96: Hospodin kraluje! (Jan Pavel II.)

Zmrtvýchvstáním Krista je definitivně obnoveno království spravedlnosti a lásky
Žalm 96: Hospodin kraluje!
Generální audience 3. dubna 2002


1. Světlo, radost a pokoj, které ve velikonoční době zaplavují společenství Kristových učedníků, prostupují tímto naším setkáním, které se koná v intenzívní atmosféře velikonočního oktávu. V těchto dnech slavíme Kristovo vítězství nad zlem a smrtí. Jeho smrtí a zmrtvýchvstáním je definitivně obnoveno království spravedlnosti a lásky, jak chce Bůh.

Naše dnešní katecheze, věnovaná 96. žalmu, připomíná právě téma Božího království. Žalm začíná slavnostním prohlášením: „Hospodin kraluje! Zajásej země, raduj se množství ostrovů!“ a jeho hlavním rysem je oslava božského Krále, Pána vesmíru a dějin. Mohli bychom tedy říci, že máme před sebou „velikonoční“ žalm.

Víme, jakou důležitou roli hrálo v Ježíšových kázáních hlásání Božího království. Není to pouze uznání, že stvořená bytost je závislá na Stvořiteli, nýbrž také přesvědčení, že do dějin byl vložen plán, projekt, osnova harmonie a dobra, jež chtěl Bůh. A to všechno se plně uskutečnilo o Velikonocích Ježíšovou smrtí a jeho zmrtvýchvstáním.
 

2. Projděme nyní textem žalmu, který nám liturgie předkládá při slavení ranních chval. Hned po aklamaci Pána a Krále, jež zazní jako fanfára trubky, se před modlícím se člověkem otevírá velkolepá božská epifanie (zjevení). S použitím citací a narážek nebo úryvků z jiných žalmů nebo proroků, především z Izaiáše, žalmista líčí, jak doslova vpadá na scénu světa Velký Král, který se objevuje obklopen řadou služebníků nebo kosmických poslů, jimž jsou mraky, temnoty, oheň, blesky.

Vedle nich zosobňuje jeho historickou činnost další řada služebníků: spravedlnost, právo, sláva. Jejich vstup na scénu naplňuje rozechvěním celé stvoření. Země jásá na všech místech, včetně ostrovů, jež jsou považovány za nejvzdálenější oblasti (srov. 96,1). Svět je ozářen záblesky světla a otřásán zemětřesením (srov. v. 4). Hory, jež podle biblické kosmologie ztělesňují nejstarší a nejpevnější skutečnosti, se taví jako vosk (srov. v. 5), jak zpíval již prorok Micheáš: „Hle, Hospodin vychází ze svého místa … rozplývají se pod ním hory, doliny pukají, jsou jako vosk v ohni“ (Mich 1,3-4). Na nebesích zaznívají andělské zpěvy, které vyvyšují spravedlnost, to je dílo spásy, jež vykonal Pán pro spravedlivé. Celé lidstvo pak kontempluje, jak odhaluje Boží sláva, to je tajemná skutečnost Boha (srov. 96,6), zatímco „nepřátelé“, to je ničemové a nespravedliví, ustupují před neodolatelnou mocí Pánova soudu (srov. 3).
 

3. Po teofanii, tj. zjevení Pána vesmíru, žalm líčí dva typy reakce na Velkého Krále a na jeho vstup do dějin. Na jedné straně modloslužebníci a modly padají na zem, zahanbeni a poraženi; na druhé straně věřící, shromáždění na hoře Sión k liturgické oslavě ke cti Hospodina, plni radosti zanotují chvalozpěv. Scéna s těmi, „kdo se klaní bůžkům“ (srov. vv. 7-9), je podstatná. Modly padají na zem před jediným Bohem a jejich ctitelé se hanbou skrývají. Spravedliví se s jásotem podílejí na Božím soudu, který odstraňuje lež a falešnou zbožnost, prameny mravní bídy a otroctví. Zanotují zářivé vyznání víry: „Ty jsi, Hospodine, nejvyšší nad celou zemí, neskonale převyšuješ všechny Bohy“ (v. 9).
 

4. Proti tomuto obrazu, který líčí vítězství nad modlami a nad jejich ctiteli, stojí to, co bychom mohli nazvat „úchvatný den věřících“ (vv. 10-12). Mluví se totiž o světle, které vychází pro spravedlivého (srov. v. 11), jakoby vycházela jitřenka radosti, svátku a naděje, také proto, že – jak je známo – světlo je symbolem Boha (srov. 1 Jan 1,5).

Prorok Malachiáš prohlašoval: „Ale vám, kteří se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích“ (Mal 3,20). A ke světlu se druží štěstí: „Radost pro ty, kteří mají přímé srdce. Radujte se, spravedliví, z Hospodina, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost!“ (Ž 96,11-12).

Boží království je pramenem pokoje a vnitřní vyrovnanosti a ruší vládu temnot. Židovské společenství [z Kumranu] v Ježíšově době zpívalo: „Bezbožnost ustupuje před spravedlností tak, jako temnoty ustupují před světlem; bezbožnost zmizí navždy a spravedlnost, jako slunce, se projeví jako princip světového řádu“ (Kniha tajemství z Kumránu, 1Q 27, I, 5-7).
 

5. Než opustíme 96. žalm, je důležité v něm, kromě tváře Hospodina Krále, znovu najít také tvář věřícího člověka. Ta je nastíněna sedmi liniemi, znamením dokonalosti a plnosti. Ti, kdo očekávají příchod Velkého božského Krále, jsou hasîdîm, to jsou věřící (srov. v. 10), kteří kráčejí po cestě spravedlnosti, mají přímé srdce (srov. v. 11), radují se z Božích děl a vzdávají díky svatému jménu Páně (srov. v. 12). Prosme Pána, aby tyto rysy zářily také na našich tvářích.

(Přeložil P. Josef Koláček SJ)


***

Se svolením převzato z: radiovaticana.cz