Zamyšlení nad biřmováním (Fero Petrik)

„Bude mému vnukovi jako odměna za biřmování stačit tiskárna k počítači?“ ptala se babička jednoho z ministrantů.

Během přípravy k biřmování několik účastníků skončilo v hospodě, odkud je kamarádi museli téměř odnášet.

Po biřmování při odjezdu z farnosti viděl biskup v příkopě ležet mládence, kterého před několika hodinami biřmoval.

Nechci vidět věci černě. Vůbec nejsem pesimista. Jen mi jde o to, abychom si nic nenalhávali. Domnívám se, že je velmi důležité vědět, proč v církvi nabízíme svátost biřmování. Zřejmě ji můžeme chápat jako svátost křesťanské dospělosti, zralosti. Motivace je pravděpodobně rozhodující pro dosažení dobrého výsledku. A nejlepší pro mladého člověka je účast celé rodiny na procesu jeho dozrávání, nejen v oblasti přirozené, ale i ve sféře nadpřirozena. Jak ovšem na to?

Rozhodně nenutit, nevnucovat a nemotivovat dosažením materiálních statků. Spíše nabízet, vysvětlovat, zvát.
„Přijmi pečeť daru Ducha svatého.“ – Živými chrámy Ducha svatého jsme už od chvíle křtu. Byli jsme ponořeni do Boha Otce i Syna i Ducha svatého. V biřmování nepřijímáme nový dar, přijímáme jenom potvrzení přítomnosti daru Ducha v sobě a stáváme se svědky jeho života a působení v nás.

Zamilovaný do Krista. Zamilovaný dopis. Mnozí jsme ho psali, mnozí dostávali, snad častokrát. Kdyby na závěr takového dopisu scházel podpis (znamení, pečeť), obsah dopisu by zůstal stejný, nic by se na něm nezměnilo, ale něco by jistě scházelo. Jakoby pisatel celou autoritou své bytosti nestál za tím, co sděluje.

Ve svátosti biřmování se Duch svatý celou svou autoritou staví za svou přítomnost v nás. Ujišťuje nás o ní. Potvrzuje naše vyvolení za Boží děti, neboť on je věrný. Živý chrám Ducha svatého, křesťan, má větší hodnotu než všechny chrámy, architektonické skvosty celého světa.

Samozřejmě by nebylo moudré zůstat jen u teoretické přípravy, je dobré postupně a pomalu nabízet vědomí odpovědnosti za církev. A toto vědomí odpovědnosti projevit plněním konkrétních úkolů pro potřeby farnosti, diecéze …

„Jednou týdně budu navštěvovat děti v mateřské školce. Hrát a zpívat si s nimi a vyprávět jim o Pánu Ježíši.“
„Jeden celý víkend jednou za měsíc budu v domově důchodců s těmi, které žádný rodinný příslušník nenavštěvuje.“
„Začnu ministrovat.“
„Začnu zpívat ve schole.“
„Budu vést skauty.“
„Začnu pracovat na úklidu a výzdobě našeho kostela.“
„Pomohu při opravách fary.“
„Zorganizuji letní tábor pro děti.“
„Pomohu jako dobrovolník v Charitě alespoň deset hodin měsíčně.“
Ale také:
„Budu se modlit za církev.“
„Budu se obětovat za církev.“
Rovněž – a ani to není zanedbatelné:
„Každou sobotu uklidím celý náš dům.“
„Po každém nedělním obědě umyji nádobí.“
„Poslechnu „naše“ vždy napoprvé.“
A ještě jeden typ předsevzetí nebo úkolů:
„Přestanu kouřit.“
„Přestanu pít.“
„Přestanu brát drogy.“
„Přestanu žít nevázaným sexuálním životem.“

A to by stačilo jen tak pro inspiraci. Všechno už jsem slyšel a mohl pozorovat u těch, které jsem doprovázel na cestě s Bohem a k Bohu v přípravě na přijetí svátosti biřmování.

Není dobré, aby se celá příprava nechala jen na knězi. Kromě toho, že kněz rozdělí tuto přípravu mezi své spolupracovníky – neboť tatáž pravda z jiných úst podaná jiným způsobem může být působivější – je vhodná spolupráce rodičů i starších sourozenců: podpora, povzbuzování, fandění. Nikoli kontrola.

Milovat člověka mu pomůže více než ho vychovávat. Stejně tak doprovázet pomůže více než vést. Pavel sadí, Apollo zalévá, Bůh dává vzrůst. Rodiče, kněz a jeho spolupracovníci sázejí anebo zalévají a tím doprovázejí, ovšem jen Bůh může dát vzrůst. Nebylo by dobré očekávat od svého snažení výsledky, které jen On sám může darovat. Ale nebylo by dobré spoléhat na Něho v tom, co On očekává od nás.

Nebýt „vtěr“ ani nebýt násilný. Obojí vzbuzuje odpor. Jen se těšit z každého byť sebenepatrnějšího snažení a povzbuzovat především svou vlastní radostí z Boha.

Budou-li biřmovanci na knězi a rodičích tuto radost z Boha vidět a s nimi prožívat, i jejich srdce se stane otevřenějším pro působení Ducha svatého. A On už plody dá.


***

Se svolením převzato z časopisu Rodinný živoz 5/2004

který vydává

Centrum pro rodinný život,
Biskupské nám. 2,
771 01 Olomouc,
tel.: 587 405 250,
e-mail: rodina@arcibol.cz