Zednáři (Malý slovník sekt, Karmelitánské nakladatelství)

Se svolením převzato z knihy: Malý slovník sekt, který vydalo Karmelitánské nakladatelství.


Sebepojetí

Zednářské svazy jsou společnosti ctnostných mužů usilujících o duchovní hloubku a lidský postoj. Svou formu, zvyky a rituály odvozují od stavitelských cechů, které byly při středověkých katedrálách.



Dějiny

Označení freemason se poprvé objevilo v roce 1376 v jedné londýnské listině. Freemason byl v Anglii původně freestone mason, umělecký řemeslník, který prováděl nejjemnější kamenické práce. Označení lóže je přejato z anglického pojmu lodge (stavitelská chýše) a původně znamenalo budovu sloužící stavitelům jako dílna i prostor na bydlení a shromažďování. Později tak byla stejně označena i organizační forma stavitelů. Takové lóže vznikly např. ve 14. a 15. století při chrámu v Yorku, katedrále v Canterbury a při dalších anglických chrámech. S ukončením velkých dómských staveb v 17. století se začalo k těmto lóžím připojovat stále více neřemeslníků, jako lékařů, důstojníků a šlechticů. Přijímání těchto accepted masons (přijatých zednářů) vedlo k tomu, že z čistě řemeslnických lóží se časem stala intelektuální sdružení. Od sloučení čtyř londýnských lóží v roce 1717 v první velkolóži na světě se mluví o duchovním (spekulativním) zednářství.



Základní myšlenky zednářství

Roku 1723 schválila tato první velkolóže světa stanovy lóží. V první kapitole tzv. starých povinností se k základní myšlence svobodného zednářství říká: "Zednář je zavázán poslušností vůči mravnímu zákonu; rozumí-li dobře umění, nestane se z něj ani omezený popěrač Boha, ani nevázaný volnomyšlenkář ... Mají tedy být řádnými a poctivými muži, bez ohledu na vyznání nebo na to, jaké přesvědčení jinak zastávají." Základní myšlenky zednářství byly tedy od počátku: religiozita bez konfesijního tlaku, tolerance a úcta k názorům druhých, slušný způsob života a společenství jako bratrský svaz. Obsah nauky je rozdělen do takzvaných stupňů. Od jednoho ke druhému stupni vede zasvěcení (iniciace) do vždy vyššího stupně. Namísto stupňů mluví některé lóže o třech stupních poznání, poznání učně, tovaryše a nakonec mistra ("učeň hledí do sebe, tovaryš kolem sebe a mistr nad sebe"). Některé lóže znají ještě vyšší stupně poznání, tzv. vysoké stupně. Protože se svobodní zednáři považují za bratry na základě toho, že Bůh je otcem všech lidí, nemohou se ateisté připojit k nějaké lóži. Svobodným zednářům stále znovu vyčítá jejich utajování, které je jedním z nejvyšších příkazů.



Organizace

Jako symboly používají svobodní zednáři kladivo, kružítko, olovnici a úhelník. Ačkoliv se svobodní zednáři nepovažují ani za náboženství, ani za jeho náhražku, hraje kult a předepsaný rituál v chrámových lóžích velkou roli. Na světě existuje okolo 33 tisíc lóží s přibližně 6 miliony členy, v Německu zhruba 370 lóží s 20 tisíci členy.



Svobodní zednáři a církev

Již v roce 1738 odsoudil papež Klement XII. bulou In eminenti zednářství jako kacířství. Teprve nové znění katolického církevního práva z roku 1983 neformuluje automatickou exkomunikaci (vyobcování z církve) členů lóží. Roku 1980 vydala Německá biskupská konference prohlášení ke vztahu církve a svobodného zednářství, ve kterém se praví: "Svobodné zednářství se ve své podstatě nezměnilo. Příslušnost k němu zpochybňuje základy křesťanské existence. Zevrubné zkoumání zednářských rituálů a základních myšlenek, jakož i jejich současného nezměněného sebepojetí ozřejmují, že současná příslušnost ke katolické církvi a k svobodnému zednářství je neslučitelná."