Zemřít v Ježíši Kristu

1005:
Ke vzkříšení s Kristem je třeba nejprve zemřít s Kristem, je třeba "opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu" (2 Kor 5,8). Při tomto odchodu (Flp 1,23), jímž je smrt, se duše oddělí od těla. Znovu se spojí se svým tělem v den vzkříšení mrtvých.

1006:
Tělesná smrt je odplatou za hřích (Řím 6,23). Pro ty, kdo umírají v Kristově milosti, je účastí na smrti Pána, aby mohli mít podíl na jeho vzkříšení. (srv. Řím 6,3-9; Flp 3,10-11).

1007:
Smrt je ukončením pozemského života....Pomyšlení na to, že jsme smrtelní, nám pomáhá uvědomit si, že máme jen omezený čas k uskutečnění své existence. (Srv. Kaz 12,1.7).

1008:
Smrt je důsledkem hříchu. Odporovala plánům Boha Stvořitele. Je "posledním nepřítelem", který má být přemožen. (Srv. Mdr 2,23-24; GS 18; 1 Kor 15,26).

1009:
Smrt je Kristem přeměněna.

1010
Díky Kristu má křesťanská smrt kladný smysl. "Pro mě život je Kristus a smrt ziskem" (Flp 1,21). "Tohle je jisté" Když jsme s ním umřeli, budeme s ním také žít" (2 Tim 2,11). Podstatně nové je na křesťanské smrti toto: Křtem již křesťan svátostně "zemřel s Kristem", aby žil novým životem; umíráme-li v Kristově milosti, tělesná smrt dovršuje toto "zemření s Kristem" a zakončuje tak přivtělení k němu...
"Pro mne je lepší zemřít v Ježíši Kristu než být králem až do končin země. Hledám toho, který pro nás zemřel; chci toho, který pro nás vstal z mrtvých. Mé narození se už blíží... Nechte mě, ať přijmu čiré světlo; až tam dojdu, budu opravdu člověkem. (Sv. Ignác Antiochijský)

1011:
Smrtí Bůh volá člověka k sobě... "Chci vidět Boha, ale abych viděla, je třeba zemřít." "Neumírám, ale vcházím do života." (Sv. Terezie od Dítěte Ježíše).

1013:
Smrt je konec pozemského putování.