Zneužívání je důsledkem autoritářských postojů v církvi

Vatikán. Během své nedávné návštěvy Irska se papež František setkal se skupinou více než šedesáti jezuitů, včetně dvou biskupů, jak to běžně dělá při apoštolských cestách. Ediční ředitel časopisu „La Civiltá Cattolica“, o. Antonio Spadaro, zaznamenal papežův dialog se spolubratry, který vyjde v sobotním, 4038. čísle tohoto časopisu. Krátká schůzka na apoštolské nunciatuře v Dublinu se odehrála ihned po setkání s osmi oběťmi sexuálního zneužití v irské církvi, na které si papež vyhradil půldruhé hodiny. Po příchodu mezi spolubratry na něm bylo patrné hluboké dojetí a není náhodou, že rozhovor s  nimi zahájil žádostí, aby „místní jezuité pomohli irské církvi skoncovat s touto záležitostí. Nemyslím tím“, řekl papež, „pouze obrátit list, nýbrž hledat nápravu a vše nezbytné k tomu, aby se zahojily rány a navrátil život mnoha lidem“.

Římský biskup velice jasně formuloval diagnózu těchto skandálů, které jsou dle jeho soudu důsledkem elitářství a klerikalismu v církvi: „Na začátku nestojí sexuální zneužití, nýbrž zneužití moci a svědomí. Zneužití moci skutečně existuje – kdo z nás by neznal nějakého autoritářského biskupa? V církvi se vždy vyskytovali autoritářští biskupové či řeholní představení. Autoritářství je druhem klerikalismu, který spolu s elitářstvím podporuje veškeré formy zneužívání, ovšem nesmí se zaměňovat s autoratitativním a rozhodným vysláním na misi, které naopak vyžaduje naši poslušnost“, zdůraznil papež.

František se poté vrátil k jednomu z nosných témat svých kázání – ke svobodě v rozlišování. „Stejně jako je v Eucharistii přítomný Ježíš, zpřítomňuje se v rozlišování Duch svatý. Jedná ve mně, abych našel cestu, na kterou jsem nepomyslel...Je to svobodný duch“, podotkl papež. Hovor se dále stočil na citlivé téma nových řeholních povolání, poté, co František zjistil, že irská jezuitská provincie má pouhé tři novice – dva z Velké Británie, jednoho z Irska: „Hodně mne to znepokojuje. Co se to asi děje, že už lidi náš život nepřitahuje? Musíme ho zrevidovat, abychom zase měli děti – anebo už jsme neplodní?“, ptal se římský biskup. „Pokud odhalíme svou sterilitu a budeme se modlit za plodnost, Pán nám ji udělí, důvěřujte tomu! Každý z nás by přece měl pohladit syna, hovořit s vnukem – a zatím tu skoro žádní nejsou, navzdory tolika světcům  v Tovaryšstvu. Měli bychom se nad tím zamyslet a ptát se – co se to děje? S tolika mladými, kteří jsou v našem okolí...Doporučuji vám modlitbu“, uzavřel papež a v závěru odpověděl na otázku irského provinciála, kterého zajímalo, jak si navzdory všemu dění František uchovává veselé srdce...

„Je to milost“, reagoval dotázaný. „Každé ráno, po ranních chválách, odříkávám modlitbu sv. Tomáše Mora a prosím o smysl pro humor. Zdá se, že mi ho Pán dává. (...) Měli bychom ho ale mít všeobecně, což je milost, o kterou máme prosit. Nevím, zda je můj smysl pro humor správný, možná je to pouhá lehkovážnost“, dodal papež za všeobecného smíchu a vážnějším tónem doplnil:

„Smysl pro humor je plodem útěchy Ducha. Naléhám na něco, co mi osobně pomáhá: jezuita má vždy hledat útěchu, jinak vyprahne. Útěcha je pomázáním Ducha, může být silná, ale také nepatrná. Tou nejmenší útěchou je vnitřní pokoj, ve kterém máme žít, protože pokud ho jezuita nemá, žije ve sklíčenosti.“, řekl mimo jiné papež František při setkání s irskými jezuity.