Zpěv a hudba (1156-1158)

1156 "Církevní hudební tradice představuje nedocenitelný poklad, který vyniká nad ostatní umělecké projevy především tím, že je to bohoslužebný zpěv vázaný na slova liturgie a tak tvoří nezbytnou nebo integrující součást slavné liturgie".22 Skládání a zpěv inspirovaných žalmů bylo již úzce spojeno s liturgickými slavnostmi Staré smlouvy. Církev pokračuje v této tradici a rozvíjí ji: "Když mezi sebou mluvíte, (užívejte slov) ze žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní; ze srdce zpívejte a hrejte Pánu" (Ef 5,19).23 "Kdo zpívá, dvakrát se modlí".24

1157 Zpěv a hudba vykonávají svou funkci znamení tím výrazněji, čím těsněji jsou spjaty s liturgickým děním,25 a to podle tří hlavních měřítek: výrazná krása modlitby, jednomyslná účast shromáždění v určených chvílích a slavnostní ráz obřadů. Tímto způsobem se podílejí zpěv a hudba na tom, k čemu směřují slova i liturgické úkony: k Boží oslavě a posvěcení věřících.26
"Kolik slz jsem proléval, když jsem naslouchal melodiím tvých hymnů a písní, které sladce zaznívaly ve tvém chrámu! Mocné pohnutí: ty melodie vtékaly do mých uší a kapaly do mého srdce pravdu, vzbuzujíce v něm vroucí pocit zbožnosti. Dělaly mi dobře slzy, které vytékaly."27

1158
Soulad znamení (zpěvu, hudby, slov a úkonů) je zde tím výraznější a plodnější, čím více se vyjadřuje v kulturním bohatství, vlastním Božímu lidu, který slaví liturgii.28 Proto je třeba "lidový náboženský zpěv promyšleně podporovat. Jde o to, aby při soukromých a veřejných pobožnostech i přímo při liturgických úkonech", podle předpisů církve, "mohly znít hlasy věřících".29 Nicméně "texty určené pro církevní zpěv ať jsou v souladu s katolickou naukou a ať jsou vybírány především z Písma svatého a z liturgických textů".30