Náš život se může stát plodným, jako byl život Mariin - archiv citátů

10.2.2015, Aleš Opatrný

Malý kurz duchovní péče o nemocné - na pokračování

Malý kurz duchovní péče o nemocné - na pokračování

Při příležitosti světového dne nemocných (11.2.) začneme na tomto webu zveřejňovat malý kurz pastorační péče o nemocné.  Autorem kurzu je pastoralista - praktik i teoretik - Aleš Opatrný. Každé jednotlivé pokračování bude avizováno buď jako článek, anebo jako aktualita...

Naše pastorační péče o nemocné může být zatížena ve dvou oblastech: 

  • Jedna spočívá v tom, že nevíme, jak konkrétnímu člověku pomoci k naději. Jsme bezradní a bezmocní.
  • Druhá spočívá v tom, že můžeme zažívat v této snaze dlouhodobou neúspěšnost, kterou musíme unést.

Vždyť život druhého člověka je tajemství, jehož obsah nám on může a nemusí sdělovat, je to tajemství, do něhož lze mnohdy jen velmi nepatrně nahlédnout. A tak se snažíme, staráme a nevíme. A když potom nemocný zmizí z našeho zorného pole nebo zemře, my se na tomto světě nedozvíme, jak to dopadlo. Je tedy i na nás, abychom věřili, že poctivá touha po prospěchu nemocných, po tom, aby dosáhli naděje, má smysl. Ať už vidíme výsledky nebo ne. Tato víra nás může uchránit demobilizujících pocitů marnosti, ale také pokusů, páchat na nemocných jakési duchovní násilí, které je sice myšleno jako činnost v jejich prospěch, které však má nakonec přinést uklidnění a pocit úspěchu nám, pečujícím, a nemocným neprospěje.

Malý kurz duchovní péče o nemocné

Nejen teorie, nejen praxe...

 

 

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Neděle 30. 4.

Sk 2,14.22b-33 ; Žalm 16; 1 Petr 1,17-21
Lk 24,13-35

Zklamání. Tak by se dala charakterizovat nálada, se kterou vyšli z Jeruzaléma dva učedníci a směřovali pryč. Odcházejí, protože očekávaný mesiáš je zklamal. A oni tak doufali… Mnohokrát v životě jsme podobné zklamání mohli okusit. Měli jsme jasnou představu, jak se věci mají odehrát, ale vše jako by se pokazilo. V takových chvílích si člověk sice řekne: „Ať se děje Boží vůle“, ale v srdci jde zjevně o hořkost. A právě v této chvíli k učedníkům Pán přistoupí. „Ty jsi snad jediný, kdo neví…“ Paradoxem té chvíle bylo právě to, že jako jediný přesně ví! Ví, jaký je smysl událostí, utrpení, bolesti. Ví, jak vypadá skutečné Boží vítězství. Učedníci poznali Krista při eucharistii. Teprve tehdy jim došly všechny souvislosti. Eucharistie je mocný nástroj víry. A tato nabídka leží také před námi.