Georg Friedrich Händel, Německý hudební skladatel
* 23. února 1685 Halle + 14. dubna 1759 Londýn

Sražen záchvatem mrtvice

Dvacet dva let před jeho smrtí - v roce 1737 doslova srazil na zem záchvat mrtvice tohoto tělnatého, cholerického a věřiteli pronásledovaného skladatele z Londýna. Uzdravení se zdálo vyloučené. Dovezli ho do horkých koupelí v německých Cáchách, kde denně trávil devět hodin v horké lázni, třikrát více, než mu lékaři dovolovali. V poslední den svého pobytu v Cáchách se vydal – on, který nikdy nebyl zvláště zbožný – do katolického kostela, posadil se k varhanám a hrál. Řeholnice, které s dojetím naslouchaly, nikdy předtím tak mistrovskou hru neslyšely. „Vrátil jsem se z říše Hádovy,“ řekl pak Händel svému lékaři, když opět dorazil do Londýna. Začal znovu komponovat, ale úspěch nepřicházel. Další finanční potíže ho přivedly na pokraj zhroucení, a tenkrát ochrnula i jeho tvůrčí síla.

Mesiášovo "Posilni mě, utěš mě"
znělo Händelovi jako Boží hlas
vstupující do temnoty jeho života

Jednoho dne mu však došel dopis od básníka Jennense, který už dříve napsal text k Händelovým oratoriím Saul a Izrael v Egyptě. Jennens mu nabízel text oratoria s titulem The Messiah - Mesiáš. Už úvodní slova Comfort me („Posilni mě, utěš mě“) zněla Händelovi jako Boží hlas vstupující do temnoty jeho života. Zvedla se v něm mocná vlna inspirace a za tři týdny usilovné práce dnem i nocí dokončil své největší dílo, ke kterému nakonec připojil slavnostní Amen.

V Dublinu byl Mesiáš uveden poprvé právě pět let po autorově zhroucení. Stefan Zweig o tom píše: „A když se schylovalo k závěrečnému ‘Amen’, otevřel nevědomky ústa a zpíval se sborem , zpíval tak, jako nikdy předtím ve svém životě. Ale záhy, sotva sál propukl v bouřlivé ovace, odplížil se tiše stranou. Nechtěl se děkovat lidem, kteří ho oslavovali. Jeho dík náležel Bohu, z jehož milosti toto dílo stvořil.

Osleplý skladatel
si přál zemřít
na velikonoční Velký pátek

Händelovi v tom okamžiku zbývalo ještě sedmnáct let života. Jeho fyzických sil ubývalo. Nakonec oslepl, ale jeho tvůrčí činnost neochabla. Osm dní před svou smrtí vyslechl v londýnské Covent Garden svého Mesiáše naposledy. Dirigoval tenkrát sám, oči vyhaslé. Když se vyčerpaný vrátil domů, zamumlal, že by chtěl zemřít na Velký pátek. Toho roku připadal Velký pátek na 13. dubna. Když si Händel uvědomil, že před dvaadvaceti lety ve stejný den ochrnul a pět let poté opět v tento den „vstal z mrtvých“ při premiéře svého Mesiáše, věděl, že v ten den chce také zemřít – zemřít v naději, že bude vzkříšen k životu věčnému. Na Velký pátek se mu skutečně výrazně přitížilo a den poté odešel na věčnost. Zemřel tak člověk, který stvořil zřejmě nejvelkolepější velikonoční Aleluja celé hudební historie.

Se svolením převzato z knihy:
Egon Kapellari, Známé osobnosti tváří v tvář smrti
vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno

Význam slova Aleluja: Hebrejský výraz, který značí "velebte Jahveho" (hallelú a jah) - "velebte Boha". K tomuto chvalozpěvu vyzývají některé ze žalmů. Zvolání aleluja převzala křesťanská modlitba a liturgie.

 

Nabízíme Vám níže netradiční a inkulturované zpracování Mesiáše od Georga Friedricha Händela. 

 

 

Georg Friedrich Händel - varianty přepisu jména: Haendel, Handel (i chybně: Hendl)...