Nesmíš mít strach ze strachu. Musíš ho svěřit Pánu - archiv citátů

Navigace: Tematické textyEEschatologie, konec světa, věci poslední Krátké texty, citáty Smrt už není dělící čára. Ztratila moc nad těmi, kteří patří Bohu (Henri J. M. Nouwen)

Henri Nouwen

Smrt už není dělící čára. Ztratila moc nad těmi, kteří patří Bohu (Henri J. M. Nouwen)

Velké tajemství duchovního života - života v Bohu - je, že ho nemusíme očekávat jako něco, co přijde později. Ježíš říká: „Přebývejte ve mně, jako já přebývám ve vás.“ Toto božské přebývání je věčný život. Je to aktivní přítomnost Boha ve středu mého života pohyb Božího Ducha uvnitř nás - která nám dává věčný život. Ale přesto, co život po smrti? Když žijeme ve spojení s Bohem, když patříme do vlastní Boží domácnosti, neexistuje už žádné „před“ a „potom“. Smrt už není dělící čára. Smrt ztratila moc nad těmi, kteří patří Bohu, protože Bůh je Bůh živých, ne mrtvých. Jakmile jednou okusíme radost a mír, která vycházejí z objetí Boží lásky, poznáme, že všechno je a bude dobré. „Nebojte se,“ říká Ježíš. „Překonal jsem moc smrti ... přijďte a přebývejte se mnou a vězte, že kde jsem já, tam je váš Bůh.“

Je-li naším cílem věčný život, není to vzdálený cíl. Je to cíl, kterého můžeme dosáhnout v přítomném okamžiku. Rozumí-li naše srdce této božské pravdě, pak žijeme duchovní život.


Přesto však musíme být připraveni. Příprava na smrt je nejdůležitější životní úkol, zvláště když věříme, že smrt není úplným rozložením naší totožnosti, ale cestou k jejímu plnému odhalení. Smrt, jak o ní Ježíš mluví, je momentem, ve kterém naprostá porážka a úplné vítězství jsou jedno. Kříž, na kterém Ježíš umřel, je znamením této jednoty porážky a vítězství. Ježíš mluví o své smrti jako o vyzdvižení. Vyzdvižení na kříž a také vyzdvižení při vzkříšení. Ježíš chce, aby naše smrt byla jako jeho, smrt, kterou nás svět vypudí, ale Bůh nás pozve k sobě domů.

Jak se tedy máme připravit na smrt? Tak, že budeme žít každý den s vědomím, že jsme děti Boha, jehož láska je silnější než smrt. Úvahy o posledních dnech našeho života a starosti o ně jsou zbytečné, ale to, že přeměníme každý den v oslavu skutečnosti, že jsme oblíbení synové a dcery Boží, nám umožní prožít naše poslední dny, ať krátké či dlouhé, jako dny zrodu. Bolesti umírání jsou porodní bolesti. Skrze ně opustíme dělohu světa a narodíme se do plnosti Božích dětí.


Náš život je krátká příležitost říct „ano“ Boží lásce. Naše smrt je úplný návrat domů k této lásce.

(Převzato se svolením: Henri J. M. Nouwen: Tady a teď, Zvon, Praha 1997, 113)

[nahoru]

Čtení z dnešního dne: Sobota 29.4. svátek sv. Kateřiny Sienské

1 Jan 1,5 – 2,2; Mt 11,25-30

Komentář k 1 Jan 1,5 – 2,2: Spolupatronka Evropy, žijící v bouřlivém 14. století s jeho temnými i světlými stránkami. Dokázala nežít ve tmě, ale ve světle. Usmiřovala, obnovovala. Dovedu popsat evropské hodnoty a něco pro ně udělat? Nebo jen přijímám výhody?