Kdo se umí rozdělit, má z toho nakonec sám víc - archív citátů

7. 9. 2012 , Kardinál Carlo Maria Martini (Foto: tg24.sky.it)

Kardinál Martini: tři nástroje proti únavě církve

Kardinál Martini: tři nástroje proti únavě církve

31. srpna 2012 zemřel jeden z největších mužů pokoncilní církve - kardinál Carlo Maria Martini. Pastýř podle Ježíšova srdce a prorok pro dnešní dobu, někdejší milánský metropolita, jezuita, známý biblický teolog a exegeta, exercitátor a autor mnoha knih s duchovní tématikou, bývalý rektor Papežského biblického institutu a Papežské gregoriánské univerzity, ale především člověk lásky a pokory, biskup, který dokázal naslouchat Bohu i člověku a hlásat evangelium lidem naší doby. Dokázal oslovit jak věřící, tak nevěřící, dovedl rozeznat znamení času, vést dialog se světem a přitom zůstat věrný Kristu i církvi. Velmi známá byla jeho setkávání s mladými lidmi v katedrále nad Písmem svatým (lectio divina), v nichž jedinečným způsobem přibližoval biblické texty konkrétním situacím naší doby.

Jeho pastýřské a prorocké charisma bylo nepřehlédnutelné, stejně jako jeho důraz na osobní formaci a uvádění do života podle evangelia. V drobné nedávno publikované knížce Martini napsal: „Ať si žádný biskup nepředstavuje, že bude účinně vést svěřený lid množstvím nařízení a dekretů, zákazů a negativních soudů. Ať se soustředí spíše na duchovní formaci, probouzí lásku k Písmu svatému a představuje pozitivní důvody našeho následování evangelia. Tak získá daleko víc než přísným voláním po dodržování norem.“

Poslední rozhovor
s kardinálem Martinim

8.8.2012, tedy několik týdnů před svou smrtí kardinál Martini autorizoval svůj poslední rozhovor, který s ním uskutečnil rakouský jezuita Georg Sporschill a publicistka Federica Radici. Rozhovor vyšel den po jeho smrti (1.9.2012) v italském deníku “Corriere della Sera” a vyjádřili se o něm takto: „Je to jakýsi duchovní odkaz“.  V některých zahraničních médiích se rozhovor objevil s provokativním titulkem „Církev zůstala pozadu o 200 let“. Uveřejňujeme zde plný text tohoto rozvoru v českém překladu P. Angela Scarana:

Jak vidíte stav církve?

Církev je unavená, v blahobytné Evropě a v Americe. Naše kultura zestárla, naše kostely jsou velké, naše řeholní domy prázdné a církevní byrokratický aparát bobtná, naše obřady a roucha pompézní. Vyjadřují však tyto věci to, co jsme my dnes?... Blahobyt tíží. Dnes jsme na tom stejně jako ten bohatý mladík, který odešel, když ho Ježíš povolal, aby se stal učedníkem. Vím, že nemůžeme opustit všechno jen tak snadno. Přinejmenším však můžeme hledat lidi svobodné, kteří jsou blízko druhým. Takovými byli biskup Romero a jezuitští mučedníci z El Salvadoru. Kde jsou u nás hrdinové, od kterých se inspirovat? Za žádnou cenu je nesmíme omezit pouty instituce.

Kdo může dnes pomoci církvi?

Otec Karl Rahner rád používal obraz řeřavých uhlíků pod popelem. V dnešní církvi vidím tolik popela na řeřavých uhlících, že mě často uchvacuje pocit bezmocnosti. Jak osvobodit hořící uhlík, aby se plamen lásky stal silnější? Nejprve musíme hledat tyto řeřavé uhlíky. Kde jsou ti jednotlivci plní velkodušnosti jako onen dobrý Samaritán? Kteří mají víru jako ten římský setník? Kteří jsou nadšení jako Jan Křtitel? Kteří se odvažují nových věcí jako Pavel? Kteří jsou věrní jako Marie z Magdaly? Papeži a biskupům doporučuji, aby dávali do vedoucích pozic dvanáct lidí „mimo daný standard“. Lidi, kteří budou blíž chudým, kteří budou obklopeni mladými a budou zkoušet nové věci. Potřebujeme konfrontaci se zapálenými lidmi, aby se duch rozšířil všude.

Které nástroje doporučujete proti únavě církve?

Doporučuji tři velmi silné. Tím prvním je obrácení: církev musí uznat své chyby a musí projít radikální cestu proměny, počínaje papežem a biskupy. Pedofilní skandály nás nutí k tomu, abychom započali cestu obrácení. Otázky ohledně sexuality a všech témat kolem těla jsou toho příkladem. Tyto otázky jsou důležité pro každého a občas jsou snad až příliš důležité. Musíme se ptát sami sebe, zda lidé poslouchají ještě rady církve v sexuální oblasti. Je církev v této oblasti ještě stále autoritou a východiskem, nebo jen karikaturou přítomnou v médiích?

Tím druhým je Boží Slovo. Druhý vatikánský koncil vrátil Bibli katolíkům. (…) Jen ten, kdo ve svém srdci vnímá toto Slovo, může být součástí těch, kteří budou nápomocní v díle obnovy církve a budou odpovídat na osobní výzvy správným způsobem. Boží Slovo je prosté a hledá jako přítele srdce naslouchající. (...) Ani klérus, ani církevní právo nemohou nahradit nitro člověka. Všechny vnější normy, zákony a dogmata jsou nám dány k tomu, abychom jasněji vnímali vnitřní hlas a rozlišovali duchy.

Pro koho jsou svátosti? Tyto jsou tím třetím nástrojem uzdravení. Svátosti nejsou nástrojem k nastolení kázně, ale pomocí člověku, který se nachází v určité etapě na životní cestě a prožívá svou slabost. Přinášíme svátosti těm, kteří potřebují novou sílu? Myslím na všechny ty rozvedené a znovu sezdané, na ty „rozšířené rodiny“. Tito všichni potřebují zvláštní ochranu. Církev zastává nerozlučitelnost manželství. Je to milost, když se manželství a rodina „zadaří“... Postoj vůči „rozšířeným rodinám“ určí, zda se generace jejích dětí přiblíží k církvi. Dejme tomu, že určitá žena, opuštěná manželem, našla nového přítele, který se stará o ni a o její tři děti. Tato druhá láska vyjde. Pokud je tato rodina diskriminována, bude odříznuta nejen matka, ale také její děti. Pokud se rodiče cítí jako vnější vůči církvi, církev ztratí budoucí generaci. Před přijímáním se modlíme: „Pane, nejsem hoden...“  My víme, že nejsme hodni. (…) Láska je milost. Láska je dar. Otázka, zda znovu sezdaní mohou přistupovat k přijímání eucharistie, se má otočit. Jak má církev v síle svátostí přijít na pomoc těm, kteří se nachází ve složitých manželských situacích?

Co vy vlastně děláte?

Církev zůstala pozadu o 200 let. Proč s ní nic nezatřáslo? Máme strach? Strach místo odvahy? V každém případě víra je základem církve. Víra, důvěra, odvaha. Já jsem starý a nemocný, závislý na pomoci druhých. Dobří lidé kolem mě mi dávají pociťovat lásku. Tato láska je silnější než pocit rezignace, který čas od času prožívám vůči církvi v Evropě. Jen láska přemáhá únavu. Bůh je Láska. Mám ještě otázku pro tebe: co můžeš dělat pro církev ty?

Převzato z webu www.vojtechkodet.cz
 (redakčně upraveno)

Kardinál Carlo Maria Martini- dostupná literatura v češtině


 

 

Další odkazy (z Radiovaticana.cz):

- Itálie se loučí s pastýřem a intelektuálem
Řím/Miláno. Smrt kardinála Martiniho vyvolala v Itálii velké pohnutí. Byl totiž nejen biskupem jedné z nejvýznamnějších diecézí země, ale rovněž čelním italským intelektuálem, který neváhal vstoupit v dialog s kýmkoliv...

- Kondolence Benedikta XVI. k odchodu kard. Martiniho
Vatikán. „Se zármutkem jsem přijal zprávu o smrti kardinála Carla Maria Martiniho, která nastala po dlouhé nemoci prožívané s vnitřním pokojem a v důvěryplné odevzdanosti Pánu,“ píše Benedikt XVI. v kondolenčním telegramu...

- Benedikt XVI.: Kardinál Martini byl Boží muž
Milán. Byl schopen učit věřící i ty, kteří hledají pravdu, že jediné Slovo, hodné naslouchání, přijetí a následování, je Slovo Boží, neboť vede všechny na cestu pravdy a lásky, píše Svatý otec.

- Služebník Slova a mistr slova

- Kard. Ravasi: Martini věřil skálopevně

- Zemřel kardinál Carlo Maria Martini

 


 

Čtení z dnešního dne: Neděle 19. 11.

Př 31,10-13.19-20.30-31; Žalm 128; 1 Sol 5,1-6
Mt 25,14-30

Při čtení evangelia této neděle se posluchači často ptají, zda potrestaný třetí služebník netrpí bezpráví. Vždyť pán je tvrdý a „sbírá, kde nerozsypal“. Úvaha vypravěče však poukazuje na důležitý detail: Cožpak třetí služebník neznal Pána dobře? Vždyť ví, jak smýšlí! Jde o zaměstnance, který neprovede zadanou práci a ještě se vymlouvá. Nejde tedy o odsouzení těch, kdo mají úzkostnou povahu. Je třeba nepřehlédnout, v jaké souvislosti náš úryvek zaznívá, protože není obecná! Jde o texty mluvící o konci světa. Proto je pravděpodobné, že zde je řeč o přijetí evangelia v kontextu široké židovské komunity. Mnozí evangelium nepřijali, protože jim nezapadalo do tradic a vlastních představ o prožívání víry. Ale i dnes jsou lidé, kteří utíkají do minulosti, v níž spatřují jistotu. Nic „nového“ ze strachu nepřipouští. To ovšem nenese plody, které Pán očekává.

Zdroj: Nedělní liturgie

Křesťan a politika? Jak (ne)?

(16. 11. 2017) Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může...

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět

Godzone tour 2017 Praha - Odhodlaní změnit svět
(16. 11. 2017) Jsi odhodlaný změnit svět? Srdečně tě zveme v sobotu 18. listopadu od 18:00 do sportovní haly Královka v Praze, kde se...

Litanie ke Kristu Králi

(16. 11. 2017) Kriste, Králi všeho tvorstva, smiluj se nad námi. Kriste, Králi národů, Kriste, Králi králů, Kriste, Králi nebe i...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2017) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2017) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2017) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...