Navigace: Tematické texty C Církev Krátké texty, citáty Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji!

Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji!

Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! Jak jsi mě nechala trpět, avšak tolik ti dlužím! Chtěl bych tě vidět zničenou, avšak potřebuji tvou přítomnost. Tolik skandálů jsi vyvolala, avšak tys mi umožnila pochopit svatost! Neviděl jsem na světě nic temnějšího, tolik zkompromitovaného, falešnějšího, ale na druhou stranu jsem se nedotkl ničeho čistšího, velkorysejšího, krásnějšího.

Kolikrát jsem měl chuť zabouchnout před tvou tváří dveře své duše, kolikrát jsem prosil, abych zemřel ve tvé jisté náruči. Ne, nemohu se od tebe odpoutat, protože jsem ty, i když nejsem zcela ty. A koneckonců, kam bych šel? Vybudovat jinou církev? Ale nemohu ji postavit než se stejnými chybami, protože to jsou ty mé, které nosím uvnitř. A pokud ji postavím, bude to moje církev, ne Kristova. Předevčírem jistý přítel napsal dopis deníku: „Opouštím církev, protože je tak zkompromitovaná s bohatými, že už není důvěryhodná.“ Jak je mi ho líto! Buď je to sentimentální člověk, který nemá zkušenosti a je proto omluvitelný. Nebo je to namyšlenec, který si o sobě myslí, že je lepší než ostatní.

Nikdo z nás není důvěryhodný, dokud je na této zemi. Svatý František hlasitě volal: „Ty si o mně myslíš, že jsem svatý, ale nevíš, že bych mohl mít děti s prostitutkou, kdyby mě Kristus nedržel.“ Důvěryhodnost není z lidí, je pouze Boží a Kristova. Lidem patří pouze slabost a nanejvýš dobrá vůle učinit něco dobrého s pomocí milosti, která prýští z neviditelných žil viditelné církve.

Církev včerejška byla snad lepší než církev dneška? Církev jeruzalémská byla snad důvěryhodnější než církev římská?

(Carlo Carretto, Il Dio che viene, kap. 10; česky „Bůh, který přichází“)

Autor: Carlo Carretto

Témata: Církev Bezmoc, slabost Krize pochybnosti historie, dějiny chyby, omyl, selhání odpuštění, smíření František z Assisi konzervatismus krize osobní krize víry

Související texty k tématu:

Církev

Snáším neomalené chování druhých (Řehoř Veliký) Ve stavbě nese jeden kámen druhý. Každý kámen spočívá na nějakém jiném. Právě tomu tak je i v církvi.
Bída církve Moje představa o církvi byla moc pěkná, ale příliš naivní.
Chybující Petr – základ církve Katolická církev – přes všechny vnitřní i vnější problémy a různé skandály – vytrvala ve věrnosti Ježíšovým příkazům už dva tisíce let.
Co se nám vybaví, když se řekne církev? Často asi především její hierarchická podoba. Ale je to ten jediný a pro dnešní svět skutečně nejvýstižnější obraz církve?
Církev byla dřív lepší „V minulosti byla církev lepší“, slyšíme občas. Zidealizovaný pohled na minulost církve ale vede k zoufalé touze po něčem, co nikdy nebylo.
Církev je - v určitém smyslu - ovdovělou matkou Církev má odvahu ženy, která pečuje o svoje děti, aby je dovedla na setkání se svým Ženichem.
Církev se obejde bez biskupů – eklesiologie Oty Mádra Církev potřebuje opravdové duchovní lidi, má-li obstát v situaci ohrožení.
Církev zůstává vzdor vlnobití světa stále pevná Nikoli náhodou zůstává Boží církev vzdor všemu vlnobití světa stále pevná.
Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! „Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! Jak jsi mě nechala trpět, avšak tolik ti dlužím!
Mnohé mocnosti se snažily a snaží církev zničit, ale budou zničeny Kolik jen mocností se v průběhu dějin snažilo – a snaží – zničit církev jak zvnějšku, tak zvnitřku...
První křesťané neutíkali ze světa kvůli jeho ´zkaženosti´ Podivné a úzkostné stahování se do obranných postojů vůči světu.
Prvotní církev v první řadě neanalyzovala situaci, ale modlila se... (Benedikt XVI.) Uprostřed těžkostí a v ohrožení se první křesťanské společenství nepokouší o nějakou analýzu...
Reforma církve dle ďáblovy strategie Když nepřítel – ďábel – útočí na církev, snaží se jí především zabránit v ...

Návrat církve do minulosti? Tradicionalismus, nostalgie, konzervatismus...

Benedikt XVI.: Kristus byl představován zastaralými formulemi Je potřeba se stále ptát, které věci, byť někdy platily za křesťanské, byly ve skutečnosti jen výrazem určité epochy.
Některé zvyklosti církve už nesouvisí s jádrem evangelia Mohou být sice krásné, ale při předávání evangelia neposkytují již stejnou službu jako dříve.
Snění o návratu minulosti Být věřícím křesťanem je v současné společnosti jaksi „nenormální“. Mnozí si tak lámou hlavu, jak to v církvi udělat, „aby to zas bylo jako dřív“...
Pokušení tradicionalismu V dobách, kdy se člověk cítí být dezorientovaný, se může objevit pokušení usilovně hledat jistoty a přilnout k praktikám, ceremoniím a starým dobrým zvyklostem.
Církev byla dřív lepší „V minulosti byla církev lepší“, slyšíme občas. Zidealizovaný pohled na minulost církve ale vede k zoufalé touze po něčem, co nikdy nebylo, a k hluboké frustraci…
Pesimismus nad církví Když klesám na duchu a přepadají mě záchvaty pesimismu nad stavem dnešní církve, sáhnu někdy po historické církevní četbě. Pomáhá mi pohled do minulosti.
Život církve se II. vatikánským koncilem nezastavil (Kardinál Cantalamessa) Běda, abychom z něj učinili to, o co jsme se pokusili s Tridentským koncilem, tedy cílový a nehybný bod…
Překvapení Ducha svatého vedou církev kupředu Bůh je Bohem novostí. »Všechno tvořím nové« (Zj 21,5), říká nám. Trochu to působí obavy.
Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! „Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! Jak jsi mě nechala trpět, avšak tolik ti dlužím!"
Klerikalismus a legalismus v církvi Prorok je člověkem tří dob: příslibu z minulosti, kontemplace přítomnosti a odvahy ukázat cestu do budoucnosti...