Církev zůstává vzdor vlnobití světa stále pevná

Ambrož Konstancovi, svému spolubratru v biskupském úřadě.

      Vzal jsi na sebe kněžský úřad, sedíš u kormidla církve a uprostřed vln řídíš její loď. Třímej kormidlo víry pevně, aby tě prudké bouře pozemského života nevyvedly z míry. I když je moře velké a širé, ty se nestrachuj, vždyť Bůh svou církev od základu nad moři vybudoval a pevně ji usadil nad proudy vod.1

      Nikoli náhodou tedy zůstává Boží církev vzdor všemu vlnobití světa stále pevná, jak se sluší na stavbu, která je zbudována na skále apoštolů, a její základy neochvějně odolávají útokům běsnícího moře. Vlny se ji snaží spláchnout, ona se neotřásá; a přestože se na ni často s ohlušujícím burácením obořují všechny živly tohoto světa, má zcela bezpečný přístav, v němž najdou záchranu všichni, kdo se do něho v nebezpečí uchýlí. Církev však není pouze vystavena náporu mořských proudů; také se na vlnách vznáší. A jsou to nejspíš ty vlny, o kterých se praví: Zdvihají řeky svůj hlas.2 Existují totiž proudy, tryskající z nitra toho, jenž se napil nápoje Kristova a přijal Božího Ducha.3 A tyto vody pozdvihují svůj hlas, když překypují milostí Ducha.

      A je řeka, která se vlévá do srdcí Božích vyvolených jako bystřina. A také příval vod, přinášející radost duši pokojné a tiché.4 Každý, koho tento mocný proud zaplaví, jako zaplavil evangelistu Jana nebo svaté Petra a Pavla, pozdvihuje svůj hlas; a jako roznesl zvučný hlas apoštolů do všech končin světa slova radostné zvěsti, stejně i tento člověk začne kázat evangelium Pána Ježíše.

      Přijmi tedy i ty, co ti Kristus nabízí, aby se i tvůj hlas rozezněl. Shromáždi Kristovu vodu, tu, která chválí Hospodina,5 shromáždi vodu z mnoha míst, kam vypršela z prorockých mračen.

1 Srov. Žl 24 (23), 2.
2 Žl 93 (92), 3.
3 Srov. Jan 7, 38-39.
4 Srov. Žl 46 (45), 5.
5 Srov. Dan 3, 60.77-78.

Z listu svatého Ambrože
(Epist. 2,1-2.4-5.7: PL 16 [edit. 1845], 847-881)
Se svolením převzato z Denní modlitby církve - breviáře