Musím jít na mši? Já se tam nudím.
Už jste se někdy na mši nudili? Jasně, všichni. Už mnoho let dostávají rodiče a prarodiče od svých dětí otázku: „Musíme jít na mši? Já se tam nudím.“ A dnes se zdá, že víc a víc dospělých říká totéž.
Tohle je jeden z významných problémů, jimž v současnosti katolická církev čelí. Pokud ho nevyřešíme, je s námi konec. Pokud v této záležitosti nic neuděláme, katolicismus se smrskne na drobnou kulturní kuriozitu. Nelze nebrat v úvahu rostoucí počet těch, kteří jsou přesvědčeni, že ústřední moment katolicismu je nudný, a zároveň očekávat, že budoucnost bude lepší než minulost.
Ale co byste řekli na to, kdybych vám nabídl něco, co zaručí, že se už nikdy nebudete na mši nudit, ledaže byste si to sami přáli? A dokonce víc než to, jednoduchá pomůcka promění vaše prožívání nedělní mše. Ze mše se stane zdroj účinné moudrosti pro život. Podívejme se na to společně.
Pasivní konzumenti
Příliš často přistupujeme k nedělní mši pasivně. Možná je to důsledek kultury, která nás chce mít pasivní. Pasivní já říká: „Nakrm mě“; „Zabav mě“; „Drž mě“; „Miluj mě“; „Naslouchej mi“; „Řekni mi, že na mě záleží“; „Udělej ze mě svou prioritu“; „Nenuť mě příliš přemýšlet nebo moc tvrdě pracovat“ a tak dále. Pasivita v nás vítězí nad aktivitou v mnoha oblastech.
Pokud chceme svou účast na nedělní mši prožít radikálně jinak, tak neusilujme o lepší hudbu, lepší kázání nebo o více otevřené společenství – ačkoliv jsem zastáncem toho všeho a souhlasím, že to potřebujeme zlepšovat. Klíčem k proměně našeho prožívání nedělní mše a k zlepšení našeho vztahu s Bohem je přepnout se z pasivního přístupu na aktivní a skutečně naslouchat.
Na mši pouze docházíte, nebo ji prožíváte? Rozdíl mezi pasivním a aktivním přístupem je jako noc a den.
Jeden z nástrojů proti nudě při mši
Znám jeden nástroj proti nudě při mši. Tenhle jednoduchý zvyk vám sám o sobě pomůže, abyste se od pasivního přístupu zcela obrátili k aktivnímu.
U lidí, kteří se neustále učí, jsem si všiml jedné věci – většinou s sebou neustále mají tužku a papír, protože nikdy neví, kdy uslyší něco úžasného nebo kdy dostanou nějaký nápad. Já mnoho let už spím s tužkou a papírem na nočním stolku, protože se často uprostřed noci vzbudím s nějakým nápadem a bojím se, že ho do rána zapomenu. Tohle mi umožňuje si vše zapsat a znovu usnout. (Jako poznámkový blok lze používat např. i mobil).
Bůh promlouvá! I k vám.
My nemíváme moc ve zvyku se neustále učit. Možná ani nečekáme, že by kněz řekl něco, co by stálo za zapsání. A možná ani nepředpokládáme, že by k nám Bůh dnes v kostele promlouval. Ale on promlouvá! Promlouval k vám, promlouvá k vám a nadále k vám bude promlouvat.
A tady nabízím svůj nápad. Pořiďte si malý zápisník, obyčejný notýsek aby se vám vešel do kapsy. To bude váš mešní deník. Vezměte si ho s sebou příští neděli na mši. Když vstoupíte do kostela, pokloňte se Bohu a poproste ho: „Bože, ukaž mi při této mši způsob, jak v příštím týdnu mohu žít s tebou a stávat se svým lepším já.“ A pak naslouchejte.
Naslouchejte písním, naslouchejte čtení, naslouchejte kázání, naslouchejte modlitbám a naslouchejte tichu svého srdce. Jedna myšlenka či nápad, jedna pobídka či pozvání, něco se vás dotkne. Zapište si to. Jen jednu věc. Ne pět věcí, ne šestnáct stránek načmáraných poznámek. Jen tu jednu věc. Zapište ji spolu s datem na samostatnou stránku. Zbytek mše pak věnujte modlitbě za to, abyste tuto jednu věc správně uskutečňovali v příštím týdnu.
Ze mše se budete vracet soustředění, posilnění a povzbuzení. Proč? Protože toto se děje, když ve svém životě nasloucháme Božímu hlasu. Soustředíme se na to důležité, jsme nabiti energií a jsme povzbuzeni. Jsme-li naopak zmateni, znechuceni a deprivováni, je to obvykle jasný ukazatel toho, že nevěnujeme čas naslouchání Božímu hlasu ve svém životě, že Boží hlas ignorujeme a místo toho si děláme jen to, co si zamaneme.
Svůj deník si vedu už devatenáct let
Svůj mešní deník si vedu už devatenáct let. Doma v pracovně, kde píšu, jich mám celou polici. Někdy, když je mi těžko, vstanu, přejdu k té polici a vezmu do ruky jeden z těch malých mešních diářů. Třeba si vezmu ten z roku 2005 a pár minut jím listuji a čtu si, co mi Bůh v tom roce řekl.
Pokaždé když to udělám, bez ohledu na to, který diář z police si vyberu, si uvědomím tři věci. Zaprvé, že se tehdy v mém životě odehrávaly události, které jsem považoval za důležité, a nebyly. Dělal jsem z komára velblouda. Zadruhé, že jsem v té době sváděl těžké boje s věcmi, se kterými už nebojuji. Boží milost vstoupila do dané oblasti mého života a osvobodila mě. A zatřetí, že jsem v roce 2005 sváděl těžké boje s věcmi, se kterými zápolím i v roce 2016.
Kdybych se vás zeptal, co se stalo ve vašem životě v roce 2005, pravděpodobně byste mi odpověděli, že jste se vdaly, oženili, narodilo se vám dítě, přestěhovali jste se do jiného města, začali jste v nové práci, nebo nejmladší dítě vám odešlo na univerzitu. Ale kdybych se zeptal, co se v roce 2005 stalo v hloubi vašeho srdce a vaší duše, nejspíš byste mi nedokázali odpovědět. Ne proto, že máte špatnou paměť nebo že jste tomu nevěnovali pozornost, ale proto, že nás život unáší dál a my ztrácíme povědomí o věcech, které se dějí hluboko v nás.
Prohlížení starých mešních deníků se postupem času stane zdrojem velkého osvícení. Pomůže vám to rozpoznat opakující se vzorce ve vašem životě. Pomůže vám to nahlédnout, jak trvalá jsou některá vaše zápolení. A pomůže vám to uvidět, jak vám Bůh pomáhá, jak vás vede, jaké výzvy před vás klade a jak vás povzbuzuje. Když si budeme pamatovat, že tu pro nás Bůh v minulosti byl, získáme jistotu, že tu pro nás bude i v budoucnosti.
Bůh k vám promlouvá i skrze špatné kázání
Nelze se nudit na mši, pokud si přicházíte poslechnout, co vám právě teď chce Bůh říct. Nezáleží na tom, jak dobré či špatné je kázání, Bůh k vám skrze ně bude promlouvat. Nezáleží na tom, jak dobrá či špatná je hudba, Bůh k vám skrze ni bude promlouvat. Ať už je v kostele modlitbou naplněná atmosféra, nebo se v uličce honí děti, rozhazují pastelky a pojídají křupky, Bůh k vám bude mluvit.
Bůh si k nám přeje promlouvat i skrze narušenost světa, nedokonalost druhých lidí a situací, a dokonce i skrze naše vlastní omezené lidství. Jeho myšlenky a slova vás budou povzbuzovat a vyzývat, povedou vás a budou vás varovat, budou vás inspirovat a posilní.
Nic nebude mít větší dopad na váš život a vaše prožívání nedělní mše, než když se otevřete tomu, co si Bůh vám přeje říct. Kdybychom si plně uvědomovali, co se skutečně děje na oltáři, dychtili bychom po mši.
