Postní doba (cyklus A)
1. neděle postní - A / Angelus - papež František (Opírám se o Boží slovo ve svých duchovních zápasech?)

Od koho zamýšlí ďábel Ježíše oddělit? Poté, co Ježíš v Jordánu přijímá od Jana křest, je Otcem nazván „jeho milovaným Synem“ (Mt 3,17) a sestupuje na něj Duch svatý jako holubice (srov. verš 16). Evangelium nám tak představuje tři božské Osoby, sjednocené v lásce. A nejen to: sám Ježíš později prohlásí, že přišel na svět, abychom měli účast na jednotě panující mezi ním a Otcem (srov. Jan 17,11). Ďábel však jedná opačně: vstupuje na scénu, aby Ježíše od Otce oddělil a odvrátil jej od jeho poslání přinést nám jednotu. Neustále rozděluje.

Podívejme se nyní, jak se ďábel pokouší tohoto rozdělení dosáhnout. Chce využít Ježíšovy lidské přirozenosti, kvůli níž je v onu chvíli slabý, protože se čtyřicet dní postil a má hlad (srov. Mt 4,2). Zlý duch se do něj proto snaží nakapat trojí mocný jed, aby ochromil jeho poslání jednoty. Touto jedovatou látkou je připoutanost, malomyslnost a moc. Především je to jedovatá náklonnost k věcem, příchylnost k různým potřebám. Ďábel se lichotivými úvahami snaží Ježíše navádět: „Máš hlad, proč se musíš postit? Vyhov svému pocitu hladu a utiš ho, máš na to právo a máš k tomu také moc: proměň kamení v chléb.“ Tolik první pokušení. Druhým jedem je nedůvěra: „Jsi jistý“, našeptává ďábel, „že Otec chce tvé dobro? Podrob ho zkoušce, vydírej ho! Vrhni se dolů z nejvyššího vrcholku Chrámu a přiměj ho, aby udělal, co chceš ty“. A konečně je zde moc. „Nepotřebuješ svého Otce! Proč bys čekal na jeho dary? Řiď se měřítky tohoto světa, vezmi si vše sám a budeš mocný!“ Takové je trojí Ježíšovo pokušení a tatáž pokušení ustavičně prožíváme také my. Je to strašné. Totéž platí také pro nás: příchylnost k věcem, nedůvěra a žízeň po moci jsou tři rozšířená a nebezpečná pokušení, která ďábel užívá, aby nás oddělil od Otce, abychom se již navzájem nevnímali jako bratři a sestry, užívá je, aby nás uvrhl do samoty a zoufalství. Toto s námi chce ďábel učinit: přivést nás k zoufalství!

Ježíš však překonává tato pokušení. A jak nad nimi vítězí? Tím, že se vyhýbá jakékoli diskusi s ďáblem a odpovídá mu Božím slovem. To je důležité: s ďáblem se nediskutuje, nerozmlouvá. Ježíš mu vzdoruje Božím slovem. Cituje tři věty z Písma, které promlouvají o oproštěnosti od věcí (srov. Dt 8,3), důvěře (srov. Dt 6,16) a službě Bohu (srov. Dt 6,13) a jsou protikladem oněch pokušení. Ježíš nikdy nevede s ďáblem dialog, nevyjednává s ním, ale odmítá jeho našeptávání blahodárným Slovem Písma. To vybízí rovněž nás, abychom s ďáblem nediskutovali! S ďáblem se nesmlouvá, nemluví, nelze jej totiž porazit vyjednáváním, protože je silnější než my. Zvítězíme nad ním, když mu ve víře budeme odporovat Božím slovem. Takto nás Ježíš učí, jak uhájit jednotu s Bohem i mezi sebou navzájem před útoky toho, kdo ji chce překazit. Boží slovo je Ježíšovou odpovědí na ďáblova pokušení.

Ptejme se, jaké místo má Boží slovo v mém životě? Utíkám se k Božímu slovu ve svých duchovních zápasech? Jestliže mám nějakou nectnost či vracející se pokušení, proč si nevyhledám nějaký verš z Písma, který by se jich týkal, aby mi pomohl? Když se pak toto pokušení dostaví, vyslovím onu větu, pomodlím se ji s důvěrou v Kristovu milost. Vyzkoušejme to, velice nám to pomůže v pokušeních, protože mezi mnoha hlasy, zmítajícími se v našem nitru, zazní onen blahodárný hlas Božího slova. Kéž nás Maria, která přijala Boží slovo a svou pokorou porazila ďáblovu pýchu, provází v postním duchovním zápase.

Se svolením převzato z webu České sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.