Naděje je jako otvor, kterým proudí do hlubin naší duše světlo  - archív citátů

papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
12. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež František (Nebojme se kritiky, ale zmařeného života)

Ježíš v dnešním evangeliu opakuje hned třikrát svým učedníkům: „Nebojte se“ (Mt 10, 26.28.31). Nebojte se. Krátce předtím hovořil o pronásledování, které budou muset pro evangelium vytrpět, což je dosud živá skutečnost. Církev totiž od samých počátků spolu s četnými radostmi poznala také mnohá pronásledování, ačkoli se to jeví rozporuplně. Hlásání Božího království je totiž poselstvím o pokoji a spravedlnosti, založeném na bratrské lásce a odpuštění, a přesto se setkává s odmítáním, násilím a perzekucí. Ježíš ovšem prohlašuje, že se nemáme bát: nikoli protože by ve světě vše dobře dopadlo, ale protože pro našeho Otce máme velikou cenu, a tudíž nic dobrého nepřijde vniveč. Ježíš nám tedy říká, abychom se nedali brzdit strachem, ale obávali se spíše něčeho jiného, a to jediné věci. Jaké?

Odkryjeme to prostřednictvím obrazu, který dnes Ježíš používá: obrazu Gehenny (v českém liturgickém překladu „pekla“, srov. verš 28). Údolí Hinnom (Gehinnóm) bylo místo, které obyvatelé Jeruzaléma dobře znali jako veliké městské smetiště. Ježíš o něm hovoří, aby vyjádřil, že ve skutečnosti bychom se měli obávat o to, abychom nezahodili svůj vlastní život. Jako by chtěl říci, že se kvůli věrnosti evangeliu nemáme bát nepochopení a kritiky, ztráty prestiže a ekonomických výhod, ale strachovat se o to, zda nemrháme životem, když se ženeme za nicotnostmi, které naše bytí nenaplňují smyslem.

To je důležité rovněž pro nás, neboť také dnes lze zažít výsměch či diskriminaci, pokud se neřídíme určitými módními vzory, které se ovšem často soustředí na druhořadé skutečnosti. Například se věnují věcem, a nikoli lidem, usilují o výkon, a nikoli o vztahy. Uveďme pár příkladů. Mám na mysli rodiče, kteří musí pracovat, aby uživili rodinu, ale nemohou žít výlučně prací. Potřebují také čas nezbytný k tomu, aby jej trávili se svými dětmi. Také se mi vybavuje kněz či řeholnice, kteří se sice mají nasadit ve své službě, aniž by však zapomínali na čas určený Ježíši. Jinak jim totiž hrozí, že podlehnou duchovnímu zesvětštění a ztratí smysl toho, čím jsou. A dále mám na mysli mladého muže či ženu, kteří mají tisíceré aktivity a zájmy, školu, sport, různé koníčky, mobily a sociální sítě, ale potřebují se setkávat s lidmi a utvářet veliké sny, aniž by plýtvali časem na to, co beze stopy pomíjí.

To vše, bratři a sestry, s sebou nese určité odříkání, když se střetneme s modlami výkonnosti a konzumerismu, které je však nezbytné, abychom se časem neztratili ve věcech, které se pak vyhodí, jak se to kdysi dělávalo v Gehenně. A na dnešních skládkách, Gehennách, často končí lidé. Pomysleme na tyto nejposlednější, s nimiž se mnohdy nakládá jako s odpadovým materiálem a nežádoucími předměty. Zachovat věrnost tomu, co má cenu, přijde draho. Něco stojí, když jdeme proti proudu, když se vymaníme z podmíněnosti všeobecného smýšlení, když jsme vykazováni stranou těmi, kteří plavou s proudem. To však není důležité.  Ježíš říká, že záleží na tom, abychom nezahodili to největší dobro, tedy život. Nezahazujme svůj život. Pouze toto by nám mělo nahánět strach.

Ptejme se tedy: čeho se bojím? Toho, že nemám, co se mi líbí, že nedosáhnu cílů, které vnucuje společnost? Obávám se soudů druhých lidí? Anebo toho, že se nebudu líbit Bohu a nebudu stavět na první místo jeho evangelium? Kéž nám Panna Maria, moudrá Matka, pomáhá k moudrosti a odvaze při rozhodování, které podstupujeme.

 

Se svolením převzato z webu České sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Jer 23,1-6; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5.6; Ef 2,13-18
Mk 6,30-34

Nelze přehlédnout, že Pán Ježíš vidí potřebu odpočinku a sám navrhuje unaveným učedníkům „dovolenou“. Bůh je přítelem odpočinku! Zavedení sedmého dne jako dne odpočinku není náhodné, je to Boží přikázání. Je to den, kdy máme slavit a děkovat za dary, které jsme během práce užívali a ze kterých nyní žijeme. Možná dnes potřebujeme nově definovat sami sobě, jak takový čas prožít, aby vedl jak ke zotavení těla, tak i zotavení duše, ale i rodiny, vztahů a sebe sama. Ale ani zde nesmíme být tvrdí tak, že bychom přestali vidět lidi okolo nás. Je tedy třeba moudře rozlišit, kdy má člověk nasadit síly, i když je unavený a má právo na odpočinek, a kdy je možné poslat potřebné za jinými nebo jejich žádost odložit na později a sami „vypnout“, být s rodinou, být s Bohem nebo sami se sebou.

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20. 7. 2024) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z evangelií. 

Sv. Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2024) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby…

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2024) z kláštera Compiègne u Paříže

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2024) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2024) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

(4. 7. 2024) svátek 5.7.

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

(3. 7. 2024) (*Chotouň asi 970 + Sázava 25.3.1053)