papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
16. neděle v mezidobí - B / Angelus - papež František (Pozor na diktaturu výkonu, svět potřebuje soucit)

Evangelium dnešní liturgie (Mk 6,30-34) vypráví, že apoštolové se po návratu ze své mise shromáždili kolem Ježíše a vyprávěli mu, co vykonali; on jim pak řekl: „Odejděte sami, na opuštěné místo a chvíli si odpočiňte“ (v. 31). Lidé však jejich pohyby prokouknou, a když vystoupí z lodi, Ježíš zjistí, že na něj čeká zástup, pocítí s nimi soucit a začne je učit (srov. v. 34). 

Tedy na jedné straně výzva k odpočinku a na druhé straně Ježíšův soucit se zástupem. Je velmi pěkné zastavit se a zamyslet se nad Ježíšovým soucitem. Zdá se, že jde o dvě neslučitelné věci, pozvání k odpočinku a soucit, ale jdou ruku v ruce: odpočinek a soucit. Podívejme se na to.

Ježíš je znepokojen únavou učedníků. Možná vystihuje nebezpečí, které se může týkat i našeho života a našeho apoštolátu, kdy například nadšení při vykonávání misie nebo práce, stejně jako role a úkoly, které nám byly svěřeny, z nás dělají oběti aktivismu, a to je špatné : jde o přílišné zaujetí věcmi, které je třeba udělat, přílišné zaměření na výsledky. Pak se stává, že jsme neklidní a ztrácíme ze zřetele to, co je podstatné, a riskujeme, že vyčerpáme své síly a upadneme do únavy těla i ducha. 

To je důležité varování pro náš život, pro naši společnost, která je často zajatcem spěchu, ale také pro církev a pastorační službu: Bratři a sestry , mějte se na pozoru před diktaturou výkonu! A to se může stát z nutnosti i v rodinách, kdy je například otec, aby si vydělal na chleba, nucen odejít do práce, a musí tak obětovat čas, který věnuje rodině. Často odjíždí brzy ráno, když děti ještě spí, a vrací se pozdě večer, když už jsou v posteli. A to je sociální nespravedlnost. V rodinách by otec a matka měli mít čas na sdílení se svými dětmi, na pěstování této rodinné lásky a neupadat do diktatury práce. Přemýšlejme, co můžeme udělat, abychom pomohli lidem, kteří jsou nuceni takto žít.

Ježíšem navrhovaný odpočinek zároveň není útěkem ze světa, ústupem do osobní pohody, naopak, tváří v tvář ztraceným lidem cítí soucit. A tak se z evangelia dozvídáme, že tyto dvě skutečnosti - odpočinek a soucit - spolu souvisejí: jen když se naučíme odpočívat, můžeme mít soucit. Ve skutečnosti je soucitný pohled, který umí pochopit potřeby druhého, možný jen tehdy, když naše srdce není pohlceno úzkostí z konání, když se umíme zastavit a v tichu adorace přijmout Boží milost.

A tak se, drazí bratři a sestry, můžeme sami sebe ptát: Umím se během dne zastavit? Umím si udělat chvilku pro sebe a pro Boha, nebo jsem stále zahlcen spěchem a shonem věcí, které musím udělat? Umíme uprostřed každodenního hluku a činností najít jakousi vnitřní „poušť“?

Kéž nám Panna Maria pomůže „odpočívat v Duchu“ i uprostřed všech našich každodenních činností a být k dispozici a soucitní vůči druhým.