Pavel Konzbul | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
19. nvlm C / mikrokázání

V jedné vsi žil kdysi chytrý a chudý chalupník Todje, a také hloupý a bohatý lichvář Lazar. Tahle nespravedlnost Todjeho štvala a tak si řekl, že s tím musí něco udělat.

Zašel k lichváři a povídá. “Pane Lazar, za naší Bášou přijde mladík z Janova a mé ženě je trapné, že by měl jíst polévku cínovou lžící. Nemohl byste nám půjčit jednu stříbrnou? Přísahám, že ji zítra vrátím.” Boháč věděl, že Todje by přísahu neporušil, a lžíci mu půjčil. I Todje míval kdysi stříbrné příbory, ale dávno je musel prodat a zbyly mu jen tři stříbrné čajové lžičky. Druhý den se objevil podle slibu opět u Lazara, položil na stůl stříbrnou lžíci a vedle ní čajovou stříbrnou lžičku. “Co to je?” Zeptal se Lazar. “Vaše lžíce u nás porodila, a protože jsem poctivec vracím vám matku i s dítětem.” Lazar v životě neslyšel, že by jedna lžíce porodila druhou, ale protože byl chamtivec tak obě shrábl. Za týden ho Todje navštívil znovu. “Ten mládenec z Janova se Béše nelíbil, ale dnes má přijít jiný. Nepůjčil byste mi...” “S radostí!” Lazar vyskočil a hnal se do příborníku pro stříbrnou lžíci s vidinou, že nejen peníze se dají půjčit na úrok. A vše se opakovalo. Když Todje přišel potřetí, tak potřeboval půjčit ještě i zlatý svícen - menoru a Lazar mu vše ochotně půjčil. Todje svícen okamžitě odnesl do bazaru vystrojil hostinu a ještě mu zbylo hodně peněz. V neděli přišel k Lazarovi, vrátil lžíci a říká: “Škoda, tentokrát neporodila.” “A svícen”, zeptal se dychtivě Lazar. “Ten bohužel umřel”, řekl Todje sklíčeně. Lazar vyskočil a křičel. “Hlupáku, jak může svícen zemřít.” Todje rozhodil bezradně rukama: “když může lžíce porodit, proč by nemohl svícen zemřít?” Chamtivec je člověk, který je nesvobodný, zříká se něčeho, co jej spojuje s Bohem, zříká se vlastní svobody, je připoután ke svému bohatství tak, že je ochoten obětovat i zdravý rozum.