papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
22. neděle v mezidobí - B / Angelus - papež František (Důslední křesťané konkretizují modlitbu v lásce k druhým lidem)

V evangeliu dnešní liturgie (srov. Mk 7,1-8.14-15.21-23) Ježíš hovoří o čistém a nečistém: o tématu, které bylo jeho současníkům velmi blízké a které bylo spojeno především s dodržováním obřadů a pravidel chování, aby se zabránilo jakémukoli kontaktu s věcmi nebo osobami považovanými za nečisté, a pokud k tomu dojde, aby byla „poskvrna“ smazána (srov. Lv 11-15). V té době to byla téměř posedlost některých věřících lidí, ta čistota a nečistota.

Někteří zákoníci a farizeové, přísní dodržovatelé těchto pravidel, obviňují Ježíše, že dovolil svým učedníkům přijímat jídlo, aniž by si umyli ruce. A Ježíš tuto výtku farizeů využívá k tomu, aby svým učedníkům vysvětlil význam „čistoty“.

Čistota - říká Ježíš - není spojena s vnějšími obřady, ale především s vnitřními dispozicemi. Aby byl člověk čistý, nemá tedy smysl si více umývat ruce, pokud pak ve svém srdci chová zlé myšlenky, jako je chamtivost, závist nebo pýcha, nebo zlé úmysly, jako je podvod, krádež, zrada a pomluva (srov. Mk 7,21-22). Ježíš na to upozorňuje, aby varoval před ritualizmem, který člověka nepřivádí k růstu v dobrotě; naopak, někdy může vést k tomu, že člověk u sebe i u druhých zanedbává nebo dokonce ospravedlňuje rozhodnutí a postoje, které jsou v rozporu s láskou, zraňují duši a uzavírají srdce.

A to je, bratři a sestry, důležité i pro nás: nelze například odejít ze mše svaté a už na nádvoří se zastavit a věnovat se ošklivým a nemilosrdným pomluvám o všem a o všech. Ty pomluvy, které ničí srdce, které ničí duši. To přece nejde! Jít na mši svatou a pak dělat takové věci, to je přece ošklivé! Nebo se projevuješ zbožně v modlitbě, ale doma se pak chováš ke členům své rodiny chladně a odměřeně, nebo zanedbáváš své staré rodiče, kteří potřebují pomoc a společnost (srov. Mk 7,10-13). To je dvojí život a nelze to dělat. A právě to dělali farizeové. Vnější čistota bez dobrých postojů, milosrdných postojů k druhým. Nebo opět: nelze být zdánlivě ke všem velmi spravedlivý, možná dokonce dělat trochu dobrovolné práce a nějaké filantropické skutky, ale pak uvnitř pěstovat nenávist vůči druhým, pohrdat chudými a nejmenšími nebo se chovat nečestně ve své práci.

Tím se vztah s Bohem omezuje na vnější gesta a člověk uvnitř zůstává odolný vůči očišťujícímu působení jeho milosti a setrvává v myšlenkách, mluvení a chování bez lásky.

Jsme stvořeni pro něco jiného. Byli jsme stvořeni pro čistotu života, pro něhu, pro lásku.

Ptejme se tedy sami sebe: žiji svou víru důsledně, tj. snažím se ji ve stejném duchu žít i mimo kostel? Konkretizuji svými myšlenkami, slovy a skutky v blízkosti a úctě k bratřím a sestrám to, co říkám v modlitbě? Přemýšlejme o tom.

A kéž nám Maria, nejčistší Matka, pomůže, aby se náš život v upřímné a praktikované lásce stal bohoslužbou milou Bohu.