papež František | Sekce: Kázání
Období během roku (cyklus B)
23. nvlm B / Ježíš uzdravuje vnitřní hluchotu a němotu našeho srdce
Stav hluchoněmého můžeme vykládat i v jiném smyslu: i nám se může stát, že budeme odříznuti od společenství a přátelství s Bohem a se svými bratry a sestrami, když více než naše uši a jazyk je zablokováno srdce.
***
První slovo, které nám dnes Bůh adresuje, zní: „Vzmužte se, nebojte se!“ (Iz 35,4). Prorok Izaiáš to říká všem, kdo jsou ztrápení v srdci. Povzbuzuje tak svůj lid a i uprostřed těžkostí a utrpení jej vyzývá, aby vzhlížel vzhůru, k horizontu naděje a budoucnosti: Bůh přijde, aby nás zachránil, přijde a v onen den se „otevřou oči slepých a odemknou se uši hluchých“ (Iz 35,5).
Toto proroctví se naplnilo v Ježíši. Ve vyprávění svatého Marka jsou zdůrazněny zejména dvě věci: vzdálenost hluchoněmého a Ježíšova blízkost.
Vzdálenost hluchoněmého. Tento muž se nachází v zeměpisné oblasti, kterou bychom v dnešním jazyce nazvali „periferií“. Území Dekapole leží za Jordánem, daleko od náboženského centra, kterým je Jeruzalém. Tento hluchoněmý muž však zakouší i jiný druh odlehlosti; je daleko od Boha a je daleko od lidí, protože nemůže komunikovat: je hluchý, a proto nemůže slyšet druhé, je němý, a proto nemůže s druhými mluvit. Tento člověk je odříznut od světa, je izolován, je vězněm své hluchoty a němoty, a proto se nemůže otevřít druhým, aby s nimi komunikoval.
Tento stav hluchoněmého můžeme vykládat i v jiném smyslu, protože i nám se může stát, že budeme odříznuti od společenství a přátelství s Bohem a se svými bratry a sestrami, když více než naše uši a jazyk je zablokováno srdce. Existuje vnitřní hluchota a němota srdce, která závisí na všem, co nás uzavírá v nás samých, uzavírá nás před Bohem, uzavírá nás před druhými: sobectví, lhostejnost, strach riskovat a vystavovat se nebezpečí, zášť, nenávist a seznam by mohl pokračovat. To vše nás vzdaluje: od Boha, vzdaluje nás to od našich bratrů a také od nás samých; a vzdaluje nás to od radosti ze života.
Na tuto vzdálenost, bratři a sestry, Bůh odpovídá opakem, Ježíšovou blízkostí. Ve svém Synu chce Bůh ukázat především toto: že je Bohem blízkým, Bohem soucitným, kterému záleží na našem životě, který překonává všechny vzdálenosti. A v úryvku evangelia skutečně vidíme Ježíše, jak jde do těchto odlehlých území, jak vychází z Judska vstříc pohanům (srov. Mk 7,31).
Ježíš svou blízkostí uzdravuje, léčí lidskou němotu a hluchotu: když se totiž cítíme vzdáleni nebo se rozhodneme udržovat si odstup - odstup od Boha, odstup od bratří a sester, odstup od těch, kdo jsou jiní než my -, pak se uzavíráme, zabarikádujeme se sami v sobě a nakonec se otáčíme jen kolem svého ega, neslyšíme Boží slovo a volání bližního, a proto nejsme schopni mluvit s Bohem a s bližním.
A vy, bratři a sestry, kteří obýváte tuto tak vzdálenou zemi, možná máte představu, že jste odděleni, odděleni od Boha, odděleni od lidí, a to není správné, nikoli: vždyť jste sjednoceni, sjednoceni v Duchu svatém, sjednoceni v Bohu! A Hospodin každému z vás říká: „Otevři se!“. To je to nejdůležitější: otevřít se Bohu, otevřít se bratřím, otevřít se evangeliu a učinit z něj kompas svého života.
I vám dnes Bůh říká: „Odvahu, neboj se, papuánský lide! Otevři se! Otevři se radosti z evangelia, otevři se setkání s Bohem, otevři se lásce svých bratří“. Kéž nikdo z nás nezůstane před tímto pozváním hluchý a němý. A kéž vás na této cestě provází blahoslavený Jan Křtitel Mazzucconi: navzdory mnoha nesnázím a nepřátelství přinesl Krista do vašeho středu, aby nikdo nezůstal hluchý před radostným poselstvím spásy a všichni mohli rozvázat své jazyky, aby zpívali Boží lásku. Kéž se tak dnes stane i vám!
Homilie papeže Františka na Papui-Nové Guineji, Port Moresby, stadion Sira Johna Guise, 8. září 2024
Autor: papež František
