papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
24. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež František (Odpuštění charakterizuje křesťana)

Dnešní evangelium k nám promlouvá o odpuštění (srov. Mt 18,21-35). Petr se ptá Ježíše: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?" (v. 21).

Sedm je v Bibli číslo, které označuje úplnost, a tak je Petr v předpokladech své otázky velmi velkorysý. Ježíš však jde dál a odpovídá mu: "Neříkám ti až sedmkrát, ale až sedmdesátkrát a sedmkrát" (v. 22). Říká mu tedy, že když odpouštíš, nepočítáš, že je dobré odpouštět všechno a vždycky! Přesně tak, jak to dělá Bůh s námi a jak to mají dělat ti, kdo Boží odpuštění spravují: odpouštět vždycky. Toto říkám kněžím, zpovědníkům: odpouštějte vždycky, tak jako odpouští Bůh.

Ježíš pak tuto skutečnost ilustruje podobenstvím, které se týká čísel. Král po předchozí prosbě odpouští služebníkovi dluh ve výši 10 000 talentů: je to přehnaná, nesmírná hodnota, pohybující se mezi 200 a 500 tunami stříbra: je nadsazená. Byl to dluh, který nebylo možné vyrovnat ani celoživotní prací: přesto ho onen pán, který připomíná našeho Otce, odpouští z pouhého "soucitu" (v. 27). Takové je Boží srdce: vždy odpouští, protože Bůh je soucitný. Nezapomínejme, jaký je Bůh: je blízký, soucitný a laskavý; to je Boží způsob bytí. Ale pak tento služebník, kterému byl odpuštěn dluh, neprojevuje žádné milosrdenství vůči spoluslužebníkovi, který mu dluží 100 denárů. I to je značná částka, která se rovná asi tříměsíčnímu platu - jako by tím chtěl říct, že odpuštění druhému něco stojí! - ale vůbec se nedá srovnat s předchozí částkou, kterou onen pán odpustil.

Ježíšovo poselství je jasné: Bůh odpouští nevyčíslitelně, nad jakoukoli míru. On je takový, jedná z lásky a bezúplatně. Boha si nelze koupit, Bůh je zdarma, je bezplatnost sama. Nemůžeme se mu odvděčit, ale když odpouštíme svému bratrovi nebo sestře, napodobujeme ho. Odpuštění tedy není dobrým skutkem, který člověk může nebo nemusí udělat: odpuštění je základní životní předpoklad těch, kdo jsou křesťany. Každému a každé z nás je vlastně "odpuštěno": nezapomínejme na to, je nám odpuštěno, Bůh za nás dal svůj život a v žádném případě nemůžeme vynahradit jeho milosrdenství, které nikdy nevzdává. Avšak tím, že budeme odpovídat jeho bezplatnosti, tedy tím, že si budeme navzájem odpouštět, můžeme o něm vydávat svědectví a rozsévat kolem sebe nový život. Mimo odpuštění totiž není naděje, mimo odpuštění není pokoje. Odpuštění je kyslík, který čistí vzduch znečištěný nenávistí, odpuštění je protijed, který léčí jedy zášti, je to způsob, jak zneškodnit hněv a vyléčit tolik nemocí srdce, které zamořují společnost.

Ptejme se tedy sami sebe: Věřím, že jsem od Boha dostal dar nesmírného odpuštění? Cítím radost z vědomí, že On je vždy připraven odpustit mi, když upadnu, i když druzí neodpustí, i když ani já sám nedokážu odpustit? On odpouští: věřím, že odpouští? A pak: dokážu já na oplátku odpustit těm, kteří mi ublížili? V této souvislosti bych vám rád navrhl malé cvičení: zkusme si teď každý z nás vzpomenout na člověka, který nám ublížil, a poprosme Hospodina o sílu odpustit mu. A odpusťme mu z lásky k Bohu: bratři a sestry, to nám prospěje, obnoví to pokoj v našich srdcích.

Kéž nám Maria, Matka milosrdenství, pomůže přijmout Boží milost a odpouštět si navzájem.