Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
25. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež Lev XIV. (Když zákon lásky naruší zákon kalkulace, pocítíme radost)

V dnešní liturgii nám Pán ústy proroka Izaiáše dává velký důvod k naději: říká, že jeho myšlenky nejsou našimi myšlenkami a jeho cesty nejsou našimi cestami (srv. Iz 55,8). Ano, Boží plány jsou nekonečně větší, a řekněme dokonce, že i „lidštější“ než ty, které my lidé, poznamenaní hříchem, můžeme vymyslet a uskutečnit. Proto je zde prorokova výzva, aktuálnější dnes jako nikdy předtím: opustit své pokřivené způsoby jednání a vrátit se k Pánu, který sám je milosrdenství a odpuštění (v. 6–7).

Ježíšova podobenství v evangeliu popisují novost toho, co pro nás má Pán schováno, ale také všeobecně poukazují na odpor, který jsme připravení klást šlechetnější spravedlnosti a větší lásce – zvláště dnes, když nasloucháme příběhu o dělnících povolaných k práci na vinici (srv. Mt 20,1–16); jedni na celý den, jiní jen na několik hodin a další těsně před západem slunce. V centru pozornosti tohoto podobenství však stojí moment odměny: hospodář plní slovo dělníkům první hodiny a platí jim podle dohody, chce však, aby viděli jeho dobrotu a přímo před jejich očima jedná s těmi posledními zcela stejným způsobem.

Je zde jeden detail, který by nám neměl uniknout. Hospodář dává svému správci přesné instrukce, v jakém pořadí má postupovat: dělníci byli vypláceni „od posledních k prvním“ (Mt 20,8). Negativní reakci těch, kdo pracovali celý den, by se tedy dalo snadno vyhnout, jenže právě naopak je součástí plánu, jelikož zjevení Boží dobroty je tu pro každého, nejen pro někoho.

Bůh má odlišné způsoby jednání a nové cesty smýšlení, a to i pro ty, kdo se pokládají za první a kdo se domnívají, že si sami od sebe získali to, čím jsou, že si zasloužili výsledky, jichž dosáhli. Je tomu naopak: všichni si získáváme radost, porozumění a budoucnost, když zákon lásky naruší zákon kalkulace, když zkušenost milosrdenství překoná zkušenost zásluh, když dar pokoje odstraní soupeřivost a přinese vděčnost.

Bratři a sestry, být Božími spolupracovníky, pracovat na jeho vinici, sloužit jeho Království spravedlnosti a pokoje – to je milost! Tam, kam se vlamuje Boží novost, není prostor pro závist a rozpor. Hledejme tedy Pána, když se dává nalézt, vzývejme ho, když je blízko, opouštějme křivé cesty a smýšlení nepravosti (srv. Iz 55,6–7)!

Pohleďme na naši přesvatou Matku: je stvořením jako my, je však bez poskvrny, a proto nám pomáhá doufat v Boha a svěřovat se jeho milosrdenství, aby se tak jeho cesty staly našimi cestami a jeho myšlenky, aby se staly našimi myšlenkami.