Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
28. neděle v mezidobí - A / Angelus - papež Lev XIV. (Radost, kterou hlásáme, je hluboká, konkrétní a krásná)

V dnešním evangeliu Ježíš mluví o svatební oslavě, kterou chystá král pro svého syna (srov. Mt 22,1–14).

Svatba dítěte je mimořádná událost pro každou rodinu; tento šťastný otec se chce o svou radost podělit se všemi. Pořádá hostinu a zve velké množství lidí. Sv. Tomáš Akvinský ve svém výkladu říká, že dobro má ze své podstaty tendenci se šířit: „Bonum dicitur diffusivum sui“ (Summa theologiae I, q. 5 a. 4 ad 2). O této skutečnosti také hovoří obraz z našeho příběhu ve zvláštním kontextu aktuálního života. Přihodí-li se něco dobrého, zažehne se světlo, které vtahuje ostatní do účasti na vlastním štěstí.

Tváří v tvář tak krásné nabídce se ale pozvaní nepřipojují k oslavě; naopak – stahují se a raději se dál věnují vlastním záležitostem. Někteří jsou dokonce tak znechucení, že napadnou, ba přímo zabijí královy posly. Někdy se i tohle může stát: dobro, které nabízíme, nedojde pokaždé pochopení, uznání a ocenění; někdy se setká s nepochopením a odmítnutím. To nás však nesmí odradit. Tváří v tvář odmítnutí král neodvolá svatbu a nezruší oslavy – naopak, rozšíří své pozvání na ještě větší zástup lidí a pošle své služebníky, aby je svolali z cest, protože radost novomanželů má být darem pro všechny.

V tuto chvíli se ptejme: koho představují protagonisté tohoto příběhu? Sv. Jeroným identifikuje krále jako Nebeského Otce, ženicha jako Ježíše a nevěstu jako církev (srov. Komentář k Matoušovu evangeliu, kniha III, kap. 2). Mezi „účinkující“ ovšem patříme také my, které si Pán vyvolil, abychom s ním sdíleli své bytí a abychom spolu s ním přinášeli život. Tato svatební oslava je naší oslavou, hodovní síň jsou naše kostely, naše domy, místa, kde žijeme a kam se každý den vrací Syn Krále, Ježíš Kristus, hlásat svou lásku a očekávat naše „ano“. Tam se s ním setkáváme, oděni jako nevěsta v bílých šatech křtu a ozdobeni šperky dobrých skutků, které nás sbližují s Bohem a mezi sebou navzájem.

Radost, kterou hlásáme, tedy není strojená, nýbrž hluboká, konkrétní, skutečná, krásná jako tváře lidí, které potkáváme, pravdivá jako práce, úsměvy, slzy, stisky rukou, gesta dobra našich dnů. A je to Boží dar pro spásu světa.

Prosme tedy Pannu Marii, Matku Páně, ať nám pomáhá růst v této radosti a hlásat ji vždy a všude, dokonce i tam, kde se nesetkává s pochopením, hlásejme ji velkodušně, odvážně a s vírou.