Nikdy nezahyne národ, dokud bratr bude bratru odpouštět... - archív citátů

papež František | Sekce: Kázání

Postní doba (cyklus A)
3. neděle postní - A / Angelus - papež František (Ježíš tiše žádá, abychom se postarali o žíznící)

Tuto neděli nám evangelium představuje jedno z nejkrásnějších a nejúchvatnějších Ježíšových setkání, setkání se samařskou ženou (srov. Jan 4,5-42). Ježíš a učedníci se zastavují u studny v Samařsku. Přichází žena a Ježíš jí říká: „Dej mi napít“ (v. 8). Rád bych se zastavil právě u tohoto výrazu: Dej mi napít.

Scéna nám ukazuje žíznivého a unaveného Ježíše, kterého Samaritánka nachází u studny v nejteplejší denní hodině, v poledne, a který jako žebrák prosí o občerstvení. Je to obraz Božího ponížení, Bůh se v Ježíši Kristu ponižuje, aby nás vykoupil, přichází k nám. Je to umenšení Boha v Ježíši, v němž se Bůh stal jedním z nás, ponížil se; žízní jako my, trpí stejnou vyprahlostí jako my. Při kontemplaci této scény může každý z nás říci: Pán, Mistr, mě prosí o nápoj. Má tedy žízeň jako já? Žízní stejně jako já? Ty jsi mi vskutku blízký, Pane! Jsi spjat s mou ubohostí... ale nemohu tomu uvěřit... vzal jsi mě zdola, z nejnižšího místa, kam nikdo nemůže dosáhnout, a přišel jsi ke mně, do této hloubi, a vzal jsi mě odtud, protože jsi po mně žíznil a nadále žízníš“ (P. MAZZOLARI, La Samaritana, Bologna 2022, 55-56). Ježíšova žízeň totiž není jen fyzická, vyjadřuje nejhlubší vyprahlost našeho života: je to především žízeň po naší lásce. Ježíš je víc než žebrák, žízní po naší lásce. A to se objeví ve vrcholném okamžiku umučení, na kříži; tam, před smrtí, když Ježíš řekne: „Žízním“ (Jan 19,28). Je to tatáž žízeň po lásce, která ho vedla k tomu, aby sestoupil, aby se ponížil a stal se jedním z nás.

Avšak Pán, který žádá o nápoj, je tím, kdo dává napít: při setkání se Samaritánkou vypráví o živé vodě Ducha svatého a na kříži se řine krev a voda z jeho probodeného boku (srov. Jan 19,34). Ježíš, žíznící po lásce, hasí naši žízeň láskou. A činí s námi to, co učinil se Samaritánkou: přichází k nám v našem každodenním životě, sdílí s námi naši žízeň, slibuje nám živou vodu, díky níž v nás tryská věčný život (srov. Jan 4,14).

Dej mi napít. Je tu ještě druhý aspekt. Tato slova nejsou jen Ježíšovou prosbou k Samaritánce, ale výzvou, byť někdy tichou, kterou k nám denně vysílá a žádá nás, abychom se postarali o žíznící. Utište žízeň druhých. Dej mi napít, říká tolik lidí v rodině, na pracovišti, na jiných místech, kde se často pohybujeme. Žízní po blízkosti, pozornosti, naslouchání. To vypovídá o tom, kolik lidí žízní po Božím slově a potřebuje v církvi najít oázu, kde se může napít. Dej mi napít je voláním naší společnosti, kde spěch, honba za konzumem a především lhostejnost, tato kultura lhostejnosti, vytváří vyprahlost a vnitřní prázdnotu. A nezapomínejme, že tato prosba: Dej mi napít, je také voláním mnoha bratrů a sester, kterým chybí voda k životu, zatímco my dál znečišťujeme a hyzdíme náš společný domov, který sám, vyčerpaný a vyprahlý, „žízní“.

Tváří v tvář těmto výzvám nabízí dnešní evangelium každému z nás živou vodu, která z nás může učinit zdroj osvěžení pro druhé. A tak, podobně jako Samaritánka, která nechala džbán u studny a šla svolat lidi z vesnice (srov. v. 2), ani my už nemysleme jen na uhašení své vlastní žízně, včetně své intelektuální či kulturní žízně, ale díky radosti ze setkání s Pánem tišme žízeň druhých a dávejme jejich životu smysl, nikoli jako páni, ale jako služebníci tohoto Božího Slova, které uhasilo naši žízeň a nadále tak činí. Tak budeme schopni pochopit jejich žízeň a sdílet lásku, kterou nám Bůh dal. Kladu sobě i vám tuto otázku: Jsme schopni porozumět žízni druhých? Žízni lidí, žízni mnoha členů mé rodiny, tolika lidí v mém okolí? Můžeme se tedy dnes sami sebe zeptat: Žízním po Bohu a chci si uvědomit, že potřebuji jeho lásku jako vodu k životu? A pak, poté, co jsem uhasil tuto žízeň: záleží mi na žízni druhých? Duchovní žízni, materiální žízni?

Kéž se za nás Panna Maria přimlouvá a podporuje nás na naší cestě.

Se svolením převzato z webu České sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.

Témata: voda | žízeň

Čtení z dnešního dne: Sobota 30. 9.

1. čtení – Zach 2,5-9.14-15a; Evangelium – Lk 9,43b-45

Komentář k Zach 2,5-9.14-15a: Příslib velikosti Jeruzaléma jako města bez hradeb mohu vztahovat na církev, která nezná hranice. Nebudujeme však zbytečné „obranné příkopy“?

Zdroj: Nedělní liturgie

1. října - sv. Terezie od Dítěte Ježíše

(30. 9. 2023) Dívka z bohaté rodiny, která vstoupila do přísného kláštera. Neudělala nic oslnivého, a přesto se její autobiografie…

Mezinárodní den seniorů 1.10.

Mezinárodní den seniorů 1.10.
(29. 9. 2023) Kde není úcta vůči starým, není budoucnost pro mladé...

Mnichovský arcibiskup lituje mnichovské dohody

Mnichovský arcibiskup lituje mnichovské dohody
(28. 9. 2023) Na Národní svatováclavské pouti 28. září 2013 ve Staré Boleslavi promluvil i mnichovský kardinál Reinhard Marx. Text…

Svátek tří archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela (29. září)

(28. 9. 2023) Svátek tří archandělů připomíná anděly jako prostředníky mezi vše převyšujícím Bohem na jedné straně a lidskými dějinami…

Svatý Vincenc z Pauly (27.9.)

Svatý Vincenc z Pauly (27.9.)
(26. 9. 2023) Stal se knězem kvůli dobrému bydlu.

Nezapomeňme na tradici svatováclavskou...

(26. 9. 2023) Co napsal Karel Čapek o sv. Václavovi týden před svou smrtí...

Konkrétní odkaz svatého Václava pro každého z nás

Konkrétní odkaz svatého Václava pro každého z nás
(24. 9. 2023) Jak následovat "dědice" české země? Asi ho nebudeme následovat zrovna v statečném hájení českého území. ...