papež František | Sekce: Kázání

Postní doba (cyklus B)
3. neděle postní - B / Angelus - papež František (Modlitbou a bratrstvím stavme svět, který je domovem, ne tržištěm)

Dnešní evangelium nám ukazuje tvrdou scénu: Ježíš vyhání kupce z chrámu (srov. J 2,13-25). Ježíš zahání prodavače, převrací stánky směnárníků a všechny napomíná slovy: "Nedělejte z domu mého Otce tržiště" (v. 16). Zastavme se trochu u kontrastu mezi domem a tržištěm: jsou to vlastně dva různé způsoby jednání před Hospodinem.

V chrámu chápaném jako tržiště stačilo k tomu, abychom byli v právu před Bohem, koupit beránka, zaplatit za něj a spálit ho na oltáři. Koupit ho, zaplatit za něj, spálit ho a pak každý odejde domů. Naproti tomu v chrámu, chápaném jako domov, se děje pravý opak: člověk se jde setkat s Bohem, sjednotit se s ním a sjednoceni se svými bratry sdílet radosti i bolesti. A opět: na trhu se hraje na cenu, doma se nekalkuluje; na trhu se hledají vlastní zájmy, doma se svobodně dává. Ježíš je dnes tvrdý, protože nesouhlasí s tím, aby chrám-tržiště nahradilo chrám-domov, nesouhlasí s tím, aby vztah s Bohem byl vzdálený a komerční místo blízkého a důvěrného, nesouhlasí s tím, aby prodejní pulty nahradily rodinný stůl a aby ceny nahradily objetí a mince pohlazení. A proč to Ježíš nepřijímá? Protože to vytváří bariéru mezi Bohem a člověkem a mezi bližními, zatímco Kristus přišel, aby přinesl společenství, aby přinesl milosrdenství, tedy odpuštění, aby přinesl blízkost.

Dnešní pozvání i pro naši cestu, cestu postní doby, je učinit v nás a kolem nás více domova a méně tržiště a především se v modlitbě obracet k Bohu. Tím, že se budeme hodně modlit jako děti, které neúnavně a s důvěrou klepou na Otcovy dveře, ne jako lakomí a nedůvěřiví obchodníci. A pak, po modlitbě, šířením bratrství. Je zapotřebí tolik bratrství. Pomysleme na trapné, izolující, někdy dokonce nepřátelské ticho, s nímž se člověk setkává na tolika místech.

Ptejme se tedy sami sebe: především, jaká je moje modlitba? Je to cena, kterou musím zaplatit, nebo je to okamžik důvěřivého odevzdání se, kdy se nedívám na čas? A jaké jsou mé vztahy s druhými? Umím dávat, aniž bych očekával protislužbu? Umím udělat první krok k prolomení zdí mlčení a propastí odstupu? Musíme si tyto otázky položit.

Kéž nám Maria pomůže "vytvořit domov" u Boha, mezi námi a kolem nás.

Se svolením převzato z webu České sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.

Autor: papež František

Témata: Domov chrám kázání, homilie vztahy, přátelství

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sir 15,16-21 (řec. 15-20); Žalm Žl 119,1-2.4-5.17-18.33-34; 1 Kor 2,6-10
Mt 5,17-37

Ve snaze prožít co nejlépe, naplno a s úspěchem vlastní život je člověk schopen podstoupit jakékoliv rituály, vybavit je čímkoliv. Denně jsme svědky toho, jak naši vrstevníci podlehnou v naivitě podvodům, ať jde o krásný vzhled, rychlé půjčky, okamžitý a zaručený výsledek při aplikaci toho nebo onoho přípravku. Zklamání, rozpaky a snad i vztek jsou důsledky takového podlehnutí z té příznivější kategorie. Bůh dnes říká mladému králi Šalamounovi: „Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným.“ Zní to skoro pohádkově, jako by to bylo velmi prosté, podobně jako v lákavé reklamě. Člověk si však musí uvědomit, že vzhledem k životu jde před Bohem o závažnou volbu, ve které je třeba vědět, co chci, o co mám prosit, a v okamžiku, kdy jsem volbu učinil, za ní odpovědně stát. „Každému dá Bůh to, co kdo bude chtít ... život nebo smrt“ (srov. Sir 15,18).