papež František | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus C)
3. neděle velikonoční - C / papež František - Regina coeli (Víra není otázkou vědomostí, nýbrž lásky)

Evangelium dnešní liturgie vypráví o tom, jak se zmrtvýchvstalý Ježíš potřetí ukázal apoštolům. Toto setkání se odehrává u Genezaretského jezera a vtahuje do dění především Šimona Petra. Vše začíná tím, že Petr říká ostatním: „Půjdu lovit ryby“ (v.3). Na tom nebylo nic divného – byl rybář, i když tohoto řemesla zanechal právě na břehu onoho jezera, kde odhodil sítě, aby šel za Ježíšem. A nyní, když na sebe Vzkříšený dává čekat, Petr možná poněkud klesá na mysli a navrhuje ostatním, aby se vrátili k předchozímu životu. Druzí souhlasí: „I my půjdeme s tebou“, prohlašují, avšak „tu noc nic nechytili“.

Také nám se může stát, že na Pána zapomeneme vinou únavy, zklamání, či snad z pohodlnosti, a tak zanedbáme ona velká a kdysi učiněná rozhodnutí, abychom se spokojili s něčím jiným. Například nevěnujeme čas rozhovoru v rodině a upřednostňujeme osobní koníčky, zapomínáme na modlitbu, dáváme se strhnout různými vlastními nároky, opomíjíme dobročinnost a omlouváme si to svými každodenními naléhavými výdaji. Takové chování ovšem vede k dalšímu rozčarování, za něhož, jako Petr, vytahujeme prázdné sítě. Taková cesta vede zpět a nepřináší uspokojení.

Co ale s Petrem činí Ježíš? Znovu se vrací na břeh jezera, kde si zvolil Petra, Ondřeje, Jakuba a Jana, všechny tyto apoštoly si vyvolil odtud. Nic jim nevyčítá – Ježíš totiž nikdy nekárá, ale dotýká se srdce, nýbrž vlídně na ně zavolá: „Dítky“ (v. 5). A jako kdysi je vybízí, aby opětovně a statečně rozhodili sítě. A ještě jednou se sítě naplní, až je to k neuvěření. Bratři a sestry, když se v životě ocitneme s prázdnými sítěmi, nenastal čas k sebelítosti, rozptýlení a návratu k dřívějším zájmům. Nikoli, je to čas, kdy máme opětovně s Ježíšem odrazit od břehu, sebrat odvahu k novému začátku a zajet s Ním na hlubinu. Jsou zde tato tři slovesa: odrazit, znovu začít, zajet na hlubinu, a to pokaždé, když nás potká nějaké zklamání, anebo když se z života vytrácí smysl. „Dnes mám pocit, že se vracím zpět...“. Při takovém pocitu začni znovu s Ježíšem, zajeď na hlubinu. Čeká na tebe a myslí nejenom na tebe, ale na každého z nás.

Petr onen „otřes“ potřeboval. Když zaslechl, jak Jan volá „Pán je to!“ (v. 7), ihned skočil do vody a plaval za Ježíšem. Je to láskyplné gesto, neboť láska přesahuje vše užitečné, výhodné a povinné, láska vzbuzuje úžas a podněcuje ke tvořivému, nezištnému vzmachu. Zatímco tedy Jan, nejmladší z učedníků, rozpoznává Pána, Petr, který je nejstarší, se mu vrhá do vody vstříc. A v onom skoku se projevuje veškerý, opětovně nalezený elán Šimona Petra.

Drazí bratři a sestry, zmrtvýchvstalý Kristus dnes každého z nás vyzývá k novému rozletu. Vybízí, abychom se ponořili do dobra, aniž bychom se obávali, že něco ztratíme, bez přílišné vypočítavosti a očekávání, až začnou druzí. Proč? Nečekejte na druhé, protože jestli chceme jít Ježíši vstříc, musíme si s ním takříkajíc zadat. Je třeba se odvážně vychýlit z rovnováhy a začít znovu, riskovat. Jde o ztrátu rovnováhy. Ptejme se sami sebe: Jsem schopen nějakého velkorysého vzplanutí, anebo ve svém srdci brzdím veškerý rozmach a uzavírám se do zvykovosti či strachu? Je třeba se vrhnout, skočit. To je dnešní Ježíšovo Slovo.

Na konci tohoto příběhu se Ježíš třikrát obrací k Petrovi s otázkou: „Miluješ mě?“ (verše 15.16). Zmrtvýchvstalý se dnes ptá rovněž nás: „Miluješ mě?“. Ježíš si totiž přeje, aby o Velikonocích naše srdce vstalo z mrtvých, protože víra není otázkou vědomostí, nýbrž lásky. „Miluješ mě?“, ptá se Ježíš tebe i mne, kteří máme prázdné sítě a mnohdy máme strach znovu začít, tebe i mne, nás všech, kteří nemáme odvahu ke skoku a možná jsme ztratili elán. „Miluješ mě?“, ptá se Ježíš. Od oné chvíle Petr navždy přestal s rybolovem a věnoval se službě Bohu a bratrům, dokud nevydal život právě zde, kde jsme se dnes sešli. A co my, chceme Ježíše milovat?

Panna Maria, která pohotově přitakala Pánu, kéž nám pomůže, abychom se opět rozběhli za dobrem.