Jestliže se děsíte pozemské bídy, proč nemáte strach z bídy na věčnosti?  - archív citátů

Navigace: Tematické texty E Evangelizace, misieDelší texty Jaký idol v mém životě mi brání, abych se klaněl Pánu? / Homilie papeže Františka 14.4.2013

Jaký idol v mém životě mi brání, abych se klaněl Pánu? / Homilie papeže Františka 14.4.2013

Drazí bratři a sestry,

Je mi potěšením slavit s vámi eucharistii v této bazilice. Zdravím arcipresbytera, kardinála Jamese Harveye a děkuji mu za jeho slova; spolu s ním zdravím a děkuji institucím, které patří k této bazilice i vám všem. Jsem u hrobu svatého Pavla, pokorného a velkého apoštola Páně, kterého slovem zvěstoval, mučednictvím dosvědčil a z celého srdce se Mu klaněl. Právě o těchto třech slovesech bych rozjímal ve světle Božího Slova, které jsme vyslechli: zvěstovat, dosvědčovat a klanět se.

1. V prvním čtení nás zarazí odhodlanost Petra a dalších apoštolů. Na příkaz mlčet a neučit v Ježíšově jménu, nehlásat jeho poselství, jasně odpovídají: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi“. A nezastaví je ani bičování, tupení a věznění. Petr a apoštolové hlásají odvážně a odhodlaně to, co přijali, totiž Ježíšovo evangelium. A my? Jsem schopni nést Boží Slovo do prostředí, ve kterém žijeme? Dovedeme mluvit o Kristu, o tom, co pro nás představuje, v rodinách a s lidmi, kteří jsou součástí našeho každodenního života? Víra je ze slyšení a sílí zvěstováním.

2. Učiňme však další krok: zvěstování Petra a apoštolů se neskládá jenom ze slov, ale věrnost Kristu se týká jejich života, který je změněn, dostává nové zaměření a právě tímto životem dosvědčují víru a Kristovu zvěst. V evangeliu Ježíš třikrát požaduje na Petrovi, aby pásl jeho stádce a aby je pásl Jeho láskou; prorokuje mu: „Až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš“ (Jan 21,18). Toto slovo je určeno především nám pastýřům. Nelze pást Boží stádce, aniž bychom se nechali vést Boží vůlí také tam, kam bychom nechtěli, aniž bychom byli ochotni dosvědčovat Krista svým bezvýhradným, nevykalkulovaným sebedarováním, někdy i za cenu svého života. Platí to však pro všechny: evangelium je třeba hlásat a dosvědčovat. Každý by se měl ptát: Jak dosvědčuji Krista svojí vírou? Mám odvahu Petra a apoštolů myslet, rozhodovat se a žít jako křesťan poslušný Bohu? Svědectví víry má zajisté mnoho forem, jako velká freska obsahující různé barvy a odstíny. Všechny jsou však důležité, včetně těch, které nevystupují na povrch. V obrovském plánu Božím je každý detail důležitý, ten tvůj také, moje nepatrné a skromné svědectví i skryté svědectví těch, kdo žijí jednoduše svou víru v každodenních rodinných, pracovních a přátelských vztazích. Existují světci všedních dnů, „skrytí“ svatí, jakási „střední třída svatosti“ - jak řekl jeden francouzský spisovatel (pozn. překl.: Joseph Malègue [1876-1940], Pierres noires: Les Classes moyennes du Salut) - tedy těch, mezi něž můžeme patřit všichni. V různých částech světa jsou však také ti, kteří jako Petr a apoštolové pro evangelium trpí. Jsou takoví, kteří odevzdávají svůj život, aby zůstali věrni Kristu svědectvím poznamenaném krví. Všichni si dobře pamatujme, že nelze zvěstovat Ježíšovo evangelium bez konkrétního svědectví života. Kdo nás slyší a vidí musí mít možnost odezírat potom z našich skutků to, co slyší z našich úst, a oslavovat Boha! Přichází mi na mysl rada, kterou svatý František z Assisi dával svým bratřím: „Hlásejte evangelium, a když bude třeba, tak i slovy“. Kažte životem, svědectvím. Nesoudržnost věřících a pastýřů v tom, co říkají a činí, mezi slovem a způsobem života podkopává věrohodnost církve.

3. Toto vše je možné jedině, uznáváme-li Ježíše Krista, protože On nás povolal, poslal na cestu, vyvolil. Zvěstovat a dosvědčovat je možné jedině, jsme-li Mu nablízku, právě jako Petr, Jan a další apoštolové Vzkříšenému Ježíši v dnešním úryvku evangelia. Jde o každodenní blízkost, dobře vědí, kým je, znají jej. Evangelista zdůrazňuje, že „nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: »Kdo jsi?« Věděli, že je to Pán“ (Jan 21,12). To je pro nás důležitý bod: žít v intenzivním vztahu s Ježíšem, v důvěrnosti dialogu a života, rozpoznávat jej jako Pána a klanět se Mu. Úryvek z knihy Zjevení, který jsme vyslechli, mluví o klanění: miliony a stamiliony andělů, všechno tvorstvo, živé bytosti, starci se poklonili před trůnem Božím a obětovaným Beránkem, jímž je Kristus, kterému patří chvála, čest a sláva (srov. Zj 5,11-15). Chtěl bych, abychom si všichni položili otázku: Ty, já, klaníme se Pánu? Předstupujeme před Boha, jen abychom prosili a děkovali anebo se Mu také klaníme? Co vlastně znamená klanět se Bohu? Znamená učit se přebývat s Ním, zdržovat se u Něho v dialogu, vnímat, že Jeho přítomnost je opravdovější, lepší a důležitější než jakákoli jiná. Každý z nás ve svém životě vědomě nebo snad i nevědomky zachovává určité pořadí důležitosti věcí. Klanět se Pánu, znamená dávat Mu místo, které má mít; klanět se Pánu, znamená stvrzovat, věřit, ne však pouze slovy, že jedině On opravdu vede náš život; klanět se Pánu, znamená, že jsme přesvědčeni o tom, že jedině On je Bohem, Bohem našeho života, našich dějin.

Plyne z toho v našem životě jeden důsledek: oprostit se od spousty malých a velkých idolů, které chováme a k nimž se utíkáme, u nichž hledáme a často do nich vkládáme svoji jistotu. Jsou to idoly, které často dobře schováváme; mohou to být ambice, kariérismus, chuť úspěchu, ústřední postavení nás samých, tendence mít převahu nad ostatními, nárok, že jsme jedinými pány svého života, nějaký hřích, ke kterému jsme vázáni, a tak dále. Tento večer bych rád, aby v srdci každého z nás zazněla otázka, na kterou si také upřímně odpovíme: přemýšlel jsem o tom, jaký idol v mém životě mi brání klanět se Pánu? Klanět se, znamená, oprostit se od svých idolů, i těch nejskrytějších, a zvolit si Pána jako střed, jak mistrovskou cestu svého života.

Drazí bratři a sestry, Pán nás každý den volá, abychom jej odvážně a věrně následovali; věnoval nám obrovský dar, když nás vybral za své apoštoly; posílá nás, abychom radostně zvěstovali, že vstal z mrtvých, ale žádá nás, abychom to činili slovem a svědectvím svého života, v každodennosti. Pán je jediný, jediný Bůh našeho života a zve nás, abychom se oprostili od množství idolů a klaněli se pouze Jemu. Zvěstovat, dosvědčovat, klanět se. Blahoslavená Panna Maria a apoštol Pavel kéž nám na této cestě pomáhají a přimlouvají se za nás.
Ať se tak stane.

Převzato z webu české sekce Radia Vatican
Přeložil Milan Glaser
Redakčně upraveno

 

 


Související texty k tématu:

Modla, modly
- Modlou se může stát prakticky cokoliv (Vojtěch Kodet)
- Modlu si může vytvořit i zdánlivě zbožný člověk
- Jaký idol mi brání, abych se klaněl Pánu?  (Papež František)
- Přilnutí k Bohu chrání před novodobými modlami (Benedikt XVI.) 
- Křesťanství učí nezajištěnosti a spoléhání na Boha (Marek Vácha)

Evangelizace, misie
Nemějte strach jít do ulic (Jan Pavel II.)
Evangelizace, misie (soubor textů)
Jaký idol v mém životě mi brání, abych se klaněl Pánu? (Papež František)
Pastorační plány na úkor modlitby?
Prvotní církev v první řadě neanalyzovala situaci, ale modlila se... (Benedikt XVI.) 
Církev nikdy nebude tak lákavá, jako Bůh sám... 
Evangelizace se vždy rozvíjela společně s pomáháním lidem... (Benedikt XVI.) 
Hlásat Ježíše Krista (kapitola z knihy) - Jsme spíše pastýři než rybáři...
Hlavní překážkou evangelizace je krize víry
Jako církev se orientujeme jen na věřící 
Jenom pod vlivem…
Křesťan, který nevydává svědectví, se stává neplodným (Papež František)
Evangelizace - PROČ, CO, KDO JAK? (odkaz na vira.cz)
Kurzy Alfa (odkaz)

Apoštol Petr
Apoštol Petr byl velmi namyšlený a pyšný muž
Mezi Jidášem a Petrem byl pouze jeden rozdíl
Vrtkavý apoštol Petr
Církev - služby - úřady - členění - neomylnost
Jaký idol v mém životě mi brání, abych se klaněl Pánu?
Mnohé mocnosti se snažily církev zničit, samy ale byly zničeny
O víře se nevyjednává
Triumfalismus není od Boha
- Apoštol Petr - heslo v rejstříku

Čtení z dnešního dne: Úterý 17.7.

Iz 7,1-9; Mt 11,20-24

Komentář k Iz 7,1-9: Plány nepřátel se neuskuteční, pokud budu mít pevnou víru, obstojím! I pro mě platí: hleď zůstat klidný a neboj se…

Zdroj: Nedělní liturgie

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2018) z kláštera Compiègne u Paříže

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2018) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902

Sv. Benedikt z Nursie (11.7.)

(10. 7. 2018) Sv. Benedikt měl zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu.

Katolická charismatická konference 2018

(4. 7. 2018) Začátek prázdnin je v Brně již neodmyslitelně spojen se začátkem charismatické konference, která se letos uskuteční od...

Svatí Cyril a Metoděj (5.7.)

(4. 7. 2018) svátek 5.7.

Svatý Prokop (svátek 4.7.)

(3. 7. 2018) (*Chotouň asi 970 + Sázava 25.3.1053)